Aleš Misař: Střední Polabí – literárně členitá nížina

Cyklus o literárním životě v jednotlivých regionech naší vlasti nakousněme děním ve středním Polabí, jak nazývám osu Lysá nad Labem–Nymburk–Poděbrady. A věru bude o čem psát; literátům svědčí tento kraj, rozčísnutý loudavým proudem Labe, kde nezadatelný genius loci stoupá z měkkých labských břehů a přilehlých nížin a vyvolává touhu básnit, psát. Kdyby se tu nenašli žádní básníci, tento kraj by si je nejspíš sám zrodil. Nedostatek literární tradice nás netrápí. Stačí jen vyřknout formulku Bohumil Hrabal – a jste (u nás) doma. Tento světoznámý autor místní spisovatele totiž stále silně ovlivňuje, dá se říci až fatálně. 

Ovšem kromě Hrabala vzpomeňme i ty, kteří se o Nymburk jen „otřeli“: Božena Němcová, J. S. Machar, Jan Neruda, v Poděbradech S. K. Neumann. A třebaže se o tom mnoho nemluví, nymburskými rodáky byli například i Jan z Wojkovicz či Otakar Theer. Tolik z historie. Ale kdo jsou dnešní autoři? Kde se dnes nacházejí uzly literárního života v regionu? Kdo je upletl a kdo je upevňuje? Pokusím se odpovědět v následujícím přehledu či spíše „přeletu“. Poskytnutý prostor je dosti velkorysý a dovoluje mi přičinit víc než pouhý seznam jmen, ale ne tolik, abych tu rozepsal podrobná skripta na téma regionální literatura. Proto se předem omlouvám, pokud někdo unikl mé pozornosti, popřípadě jsem nezdůraznil všechny jeho počiny.

Začal bych u autorů, kteří se velmi rádi zabývají historií „svého“ města a dokážou se o výsledné poznatky podělit s nejširší čtenářskou obcí. Na mysl mi nejprve přichází spisovatel, publicista, vydavatel a organizátor literárního dění Jan Řehounek (*1950). Jak vidno, je všestrannou osobností, ale těžištěm jeho zájmu je Nymburk a okolí v historických souvislostech. S oblibou vytahuje na světlo místní lidové pověsti (debutoval roku 1992 knihou Pověsti z kaplanky), ale propátrává i méně nápadná fakta minulosti. Jmenujme například knihu Osudové okamžiky (o historii vojenského prostoru Milovice), za niž dostal cenu Miroslava Ivanova v literatuře faktu. Umí zacílit i na dětského čtenáře, jak dokazuje například titul Pravda pravďoucí – pohádky ze středního Polabí, jejž autor věnoval pro zábavu i poučení dětem z nymburské mateřské školky. Nese příznaky okouzlení Bohumilem Hrabalem: Dramatizoval několik jeho textů a zatím jeho nejčerstvější novinkou je populárně-naučná kniha Královské město Nymburk v červených hradbách. Řehounkovým nepřehlédnutelným počinem je organizace knižního veletrhu v Lysé nad Labem, který se koná každoročně v září.

Bohatou publikační činnost vyvíjí historik a spisovatel Michal Plavec. Před dvěma lety se blýskl knihou Kapitoly z dějin královského města Nymburka. A je tu ještě básník a textař Lukáš Trejbal, který jakožto sám svého času aktivní zpěvák zmapoval kapely na Nymbursku v publikacích Nymburská rocková scéna 1985–2005 a Rockokodák: O klubech a rockových skupinách na Nymbursku 1964–1994. O něm ještě bude řeč níže. Nymburk si tedy nemůže naříkat, že by se o něj jeho vlastní rodáci nezajímali.

Ve spojitosti s knižním světem nesmí vypadnout ani jméno poděbradské rodačky Lucie Seifertové, grafičky a knižní výtvarnice, jejíž komiksově pojaté Dějiny udatného národa českého v obrazech a pár bezvýznamných světových událostí, příběh našich dějin rozprostřený v úctyhodném leporelu, získaly cenu Magnesia litera 2003, byl podle nich natočen i animovaný cyklus v režii Pavla Koutského.

Literární život nejživější načnu neformál­­ní skupinou básníků a prozaiků soustředěnou kolem poetického pořadu Kýchání do sazí a stejnojmenného serveru. Někteří z nich – Ondřej Urbanec, Miroslav „Salám“ Jilemnický, Marek Ďurčanský, Marek „Slimák“ Slivanský – sdílejí své osudy už od středoškolských let na poděbradském gymnáziu. Nymburskou sekci doplnili Michal Plavec a Lukáš Trejbal. Posledně jmenovaný se snad nebude zlobit, označím-li jej za frontmana zmíněného seskupení. Byl to on, kdo autory sdružil a podnítil je k sestavení almanachu Stíny plesu (1993). Urbanec a Ďurčanský se pro změnu ujali zahájení tradice autorského čtení (každý leden od roku 2002 nejprve pod názvy Po oblevě přituhne a Jemně namleto, od roku 2006 už jen Kýchání do sazí). Skupinu mimo jiné pravidelně obohacuje  dnes již renomovaný básník Pavel Zdražil, prodlévající toho času v Břístvi u Rožďalovic (velký rozhovor s ním vyšel ve Tvaru č. 15/2011). Zmíním ještě nejmladšího autora Kýchání, Kristia­­na Holana (*1991), který vyniká i jako výtvarník.

A ještě k místům: domovským klubem Kýchání do sazí i jiných, povětšinou alternativních, pořadů je od roku 2006 kavárna U Strejčka (předtím U Tanečnice a ještě předtím spisovně – U Strýčka), která poskytuje potřebné zázemí i s pódiem a kouzlí tak atmosféru poetického doupátka. V únoru ji okusil například i básník Milan Kozelka. 

Samorostem je nymburská básnířka, herečka a divadelní režisérka Eva Hrubá (*1952). Experiment je to poslední, čeho se bojí. Její divadelní představivost, umocněná odvahou provokovat, přitáhly pozornost už v 80. letech, a to i na alternativních scénách v Praze; neotřelé inscenace Petr a Lucie nebo Manon Lescaut pak v podvědomí nymburských utkvěly dodnes. Zaujala rovněž jako průkopnice jevištního pojetí poezie, kam patřila i vypracovaná choreografie a kostýmová složka. Jako vedoucí divadelně-literárních kurzů předala mnoho ze svých zkušeností desítkám mladších svěřenců. Trochu pak zamrzí, že loni na podzim se s aktivní divadelní drahou rozloučila v derniéře Vzlétni a leť!, scénické koláži veršů ze své poslední básnické sbírky Vteřina z okamžiku.

Vpravdě nymburským básníkem, který se uplatnil i v celostátním měřítku, je Jiří Teper (*1954). Díky textařskému působení je odjakživa pevně srostlý s bigbítovou hudební scénou na Nymbursku. Hned tři básnické sbírky shrnul v roce 1991 do knihy Milovaný obraz, která později pro svou vynalézavou grafickou úpravu obdržela cenu v anketě Nejkrásnější kniha Československa. Po odmlce přišla sbírka Rychlejší než zvuk (2001). Přináší verše něhy, lásky a sentimentu, kořeněné dávkou sebeironie, promítají se v nich vlastní zážitky autora spjaté srdečním poutem na různá místa v Nymburce i Praze. Ani Teper nezapomněl na nejmladší čtenáře, například knížkou Říkanky z peří (2003) a ještě intenzivněji jako autor pohádek pro Hálkovo divadlo v Nymburce. Novinářskou odnož tvorby uplatnil v knize fejetonů Prahou jít a koukat (2005), kde mu nezbytný obrazový doprovod poskytl fotograf, „pražský chodec“ František Dostál.

Jakousi pohádkovou babičkou, prodlévající tajuplně v Kostomlatech nad Labem (ano, zdejší vlaková stanice pamatuje železničního eléva Bohumila Hrabala, který zde čerpal náměty pro Ostře sledované vlaky), je Jana Rychetská (*1948). Básně ťuká na psacím stroji a na potkání vám zarecituje cokoli ze své objemné tvorby. Umí si udělat legraci sama ze sebe, její kostým na autorském čtení jí vysloužil přezdívku Kometa, věhlasu přispěla i báseň V dubnu zhubnu, jež se stala často citovaným nymburským evergreenem. Je stálicí pořadu Zrcadlení duší (viz níže) a dostalo se jí cti být vždy prvním číslem programu. Má za sebou vydání několika básnických knížek, první (Drobečky ze sýra krákavé vrány) vyšla v roce 1997. I ona s gustem slovem i písmem míří za dětským čtenářem, důkazem jsou třeba písňové texty zhudebňované skladatelem Janem Vávrou. Podívejme se ještě kousek dál po proudu řeky: v Lysé nad Labem žije básník, autor intimní lyriky Bedřich Stehno (*1943). Jeho zatím poslední sbírka A střepy znovu rozhoď vyšla před dvěma lety.

V těsném závěsu za Kýcháním do sazí, v roce 2004, zahájil svou tradici jiný literární pořad, zvaný Zrcadlení duší. Začínal jako měsíčník, ale v posledních letech se ustálil na čtvrtletníku. U kolébky nonkonformního autorského čtení stál neúnavný ochotník a na slovo vzatý vyhledávač talentů Miky Mejstřík. Ke spolupráci zlákal i autora tohoto článku, který hned v prvním díle zažil svou premiéru před zraky veřejnosti. Po odstoupení Mikyho Mejstříka převzal taktovku podnikavý muž a vpravdě renesanční všeuměl Jiří Vetešník. Od začátku byly osudy tohoto pořadu spjaté s kavárnou v penzionu Panorama. Program zvláště v jeho počátcích podporovali svou přímou účastí ochotníci z nymburského Hálkova městského divadla. I díky nim se pořad drží více než osm let – tomu se říká velký zázrak na malém městě! Za tu dobu jím prošla řada básníků, hudebníků i herců, z nichž mnozí se stali neotřesitelnou součástí dramaturgie. Navíc i sem se podařilo přivést vzácné hosty, loni například Ondřeje Buddeuse, Václava France, Kamila Prince nebo Josefa Straku. Posledně jmenovaný dodává: „Vždy je důležité, když se objevují osobnosti, které literární život v tom kterém městě dokáží rozpohybovat, dokáží zorganizovat literární akce a setkání. To se v Nymburku podařilo, podstatné je vždy také nalezení prostorů, kterých je v Nymburku víc. Já zažil až literární večer v kavárně U Strejčka či v Nesta Café Baru. Překvapilo mne velmi mile, že chodí poměrně mnoho lidí, také že je vždy plno a že program poslouchající zajímá. To byl i důvod, proč jsem přijal i podruhé nabídku na jednom z nymburských literárních večerů vystoupit.“

Byla-li řeč o divadle a dramatické tvorbě, nelze opomenout mladého scenáristu Michala Doušu, který je dvorním dodavatelem textů pro pozoruhodný divadelní soubor Jelita. Ten, původně založený žáky nymburského gymnázia, aktivně působí už přes šest let, hraje většinou autorská představení a drží si stále širokou členskou základnu.

Programům oficiálního rázu se více daří v lázeňském městě. Celostátně uznávané jsou Poděbradské dny poezie (před rokem 1990 Neumannovy Poděbrady), konají se od roku 1964 a hostí významné osobnosti zabývající se mluveným slovem, dávají ovšem příležitost i mladým talentům přednesu. Profesionálům v oboru přednesu mluveného slova zde bývá udělována cena Křišťálová růže.

Jinou akcí, která v posledních letech zažila ohromný rozmach, je 24hodinový čtenářský maraton. Koná se vždy v listopadu ve foyer divadla Na Kovárně. Postaral se o to nezdolný harcovník, sám velký šoumen, písničkář a nadaný aforista Martin Vácha čili Bard Leopard z Poděbrad. Program vysílá své výhonky do sféry koncertní, divadelní, a dokonce i výtvarné. Dříve skromný happening, mající připomínat události sametové revoluce, přerostl v akci celostátního významu a v karneval slovesné kultury vůbec. Na loňské čtení přilákal Michala Viewegha či básnícího jazzmana Jakuba Zahradníka.

Zatím nejmladším pořadem alternativního ražení v Poděbradech je tzv. Divobar, který zahájil letos v únoru zásluhou redaktorky a básnířky Olgy Havránkové, shodou okolností asi jediné ženy spadající do okruhu Kýchání. Program nechává vyniknout neokoukané projekty básnické, divadelní i muzikální. V květnovém dílu se představil Vestecký ochotnický sbor amatérů V.O.S.A s vlastní hrou Jak to vidí ryby z vody. Naprosto ojedinělou je Show strejdy Dutche, již Divobar hostil jako startovní bod svého programu. A co dodává sama organizátorka? „Ještě bych vypíchla tuto show strejdy Dutche, který k nám z Holandska jistě nedorazil naposledy. Barové publikum totiž pokaždé s děním na pódiu Divobaru naplno souzní a vytváří tak vyladěnou atmosféru, která se nese ještě dlouho po představení nocí.“ A já podotýkám, že tato show je přísně dětem nepřístupná!

Obyvatelé středního Polabí si tedy nemohou stěžovat, že by nebylo kam zajít za živou literaturou, veršem i prózou. Sebemrskačské vtípky o tom, že tu „chcípl pes“, nechť zůstanou pouhým žertem, pomyslím-li navíc, že mnozí autoři, ať už z okruhu Kýchání, Jelit nebo Zrcadlení, vyvážejí svou živou tvorbu do všech směrů a zažehují tak literární provoz i v jiných koutech vlasti. Literární střední Polabí o sobě dává vědět více než zdatně a čím dál směleji. 

Užitečné odkazy:

www.kychanidosazi.webnode.cz
http://rehounek-kaplanka.webnode.cz
www.seifertova.cz
www.zrcadlenidusi.wz.cz
http://www.youtube.com/watch?v=ZHQRx8ugdIg&feature=youtu.be (Martin Vácha v akci)
http://www.youtube.com/watch?v=zdXkv7DCIsc (záznam z Kýchání do sazí 2009)