Vít Kremlička: V zájmu pravdy
Nad středověkými legendami

Na knižním trhu jsme mohli uvítat vydání konvolutu Středověké legendy o českých světcích(eds. Jaroslav Kolár a Markéta Selucká; Host, Brno 2011). Pokud pomineme, že část jich pochází z doby románské, toho epochálního úsvitu na přelomu pohanského barbarství a misijních mučedníků, římských kahanců a tažení šílených stepních tlup, můžeme se začíst do literárních památek, které nám svým způsobem projasňují počátky věku kmenové a národní formulace.

[...]

Můžeme si snadno představit, jak v té době dává cisterciácký literární tým dohromady beletrizovanou kompilaci legend ze starších kronik a pro větší působivost volí ich-formu legendisty Kristiána (nomen omen). Pro větší věrohodnost zařazuje i cyrilometodějskou epizodu s přijetím křtu Bořivojem, aby zdůraznil jednotu zemí české s moravskou. Ve svém důsledku znamenala Legenda tzv. Kristiána (Vita et pasio sancta Venceslai et sanctae Ludmilae aviae eius) ideový koncept rozvoje českých zemí s Moravou v rámci karolinské říše: rozvoj vinohradnictví (akcentována centra Morava, Mělnicko a Praha) i posílení církevní (akcent cyrilometodějský v důsledku znamenal obnovení staroslověnského ritu na základě císařského výnosu, založení kláštera v pražských Emauzích a znovuzaložení Sázavského kláštera se slovanskou liturgií).

Můžeme si rovněž představit, co se mohlo udát: Na Roudnici přijíždí císařský sekretář poeta laureatus Francesco Petrarca, jde do kláštera za opatem a říká: „Náš císař potřebuje strategický koncept rozvoje.“ Opat prohrábne vous a odpoví: „Fiat, mrkneme se na věc,“ a jdou do klášterní knihovny. Z polic vytáhnou folianty a zanoří nosy do pergamenů. „Jsou toho fůry,“ řekne Petrarca, „chce to zestručnit; musí to být svižné čtivo, aby nad tím císař nestrávil zbytek života.“ „Bene, benissimo,“ řekne opat a pošle pro partičku písařů. Naběhnou na plac a opat říká: „Tak hoši, z těchhle foliantů uděláte řádný extrakt, aby si císař mohl přečíst, jak to kdysi všechno bylo, je a bude. Žádný škrabopisy, je to náš patron, tak ať to vypadá k světu – a budou tam tyhle věci,“ načež se zmíní o legendických motivech hodných pozornosti. Mniši nelení a do večera mají osnovu, do týdne sedm návrhů a do měsíce čistopisnou legendu. Poeta secretarius Francesco Petrarca strčí pergamen do batohu, vsedne na kůň a pílí na Karlštejn za císařem. „Tady máte podklady, šéfe,“ říká Petrarca Karlu Čtvrtému, „mrkněte se na ně a já vám zatím udělám korektury Vita Caroli, jestli tam nemáte kiksy v deklinacích a plurálu majestiku.“ Jak řekli, tak udělali a mohl začít věk panování Otce Vlasti.
 

Celý Kremličkův článek je k dispozici ve Tvaru č. 15/2012