O estetice krutosti – rozhovor Jaroslavem Achabem Haidlerem

Jaroslav Achab Haidler (nar. 1958 ve Frýdlantu), divadelník, novinář a překladatel, se vyučil spojovým mechanikem, později studoval ruštinu, němčinu, hebrejštinu, historii a judaismus, stal se praktikujícím Židem. Věnuje se dokumentaci židovských hřbitovů v Čechách a na Moravě. K divadlu se dostal jako kulisák v brněnském Divadle bratří Mrštíků, od roku 1989 působí v Činoherním studiu v Ústí nad Labem. V březnu 2011 jej správní rada divadla odvolala z postu ředitele pro jeho kritiku vedení města. Přeložil následující knihy: Klausbernd Vollmar: Síla snů (Nakladatelství Tomáše Janečka, 1995), M. R. D. Foot: SOE – stručná historie Útvaru zvláštních operací 1940–46 (Bonus A, 1997), Josef Holub: Červený Nepomuk (Albis International, 1998), L. N. Stolovič: Židé žertují (Doplněk, 2001), Fanny Neuda: Hodiny zbožnosti (Respekt a tolerance, 2008), chasidské příběhy Vepřožrout Moške (Prácheňské o.s., 2009) aj.
 

[...] 

Jak se vyrovnáváš s antisemitismem?
Žádný tu neexistuje. S latentním antisemitismem, který je schovaný v křesťanství, se vypořádat nedá. Je sice velmi nebezpečný, ale je pochopitelný. Slušní křesťané se jako antisemité nebudou projevovat, ale musí jako antisemité myslet, protože židovský pohled na svět tkví v tom, že nepotřebujeme spasení. Také oběť je pro Židy něco úplně jiného, než jak ji vnímá křesťanský svět. Čili: Existence židovského myšlení musí vyvolávat v křesťanském světě antisemitské nálady, protože jinak by to křesťanský svět neustál. Jestliže nepotřebujeme spasení, nepotřebujeme ani spasitele. Mesiáš, na kterého čekají Židé, není spasitel. Mesiáš je charismatická figura, která lidi naučí myslet židovsky. Pánbůh nepotřebuje naši spásu. Potřebuje, abychom se tady na tomto světě naplnili, neprosrali život a dál mohli pokračovat na jeho duchovní úrovni. Na té se ale pracuje odmalička, ne že se někde vytvoří, a až já někdy později uvěřím, tak jsem najednou něco jiného. Takže – s latentním antisemitismem se nedá nic dělat, to se tady narodilo a je to naše kulturní dědictví.

A antisemitismus extremistů?
Ten je totálně nulový. Buď je to hloupost, nebo nějaké zvykové právo. A zbytek je nedostatek zrcadel. Jestliže nemám zrcadlo, v kterém bych sám sebe viděl, jak jsem blbej, jak kolaboruju s médii, jak stačí jenom se usmívat a lidi mě budou mít rádi, tak za všechno může buď Žid, nebo islám, nebo socdemák, nebo odéesák… Takoví lidé nejen že sobě nenalijí čistého vína, ale ještě navíc my jdeme okolo nich, škatulkujeme si je a nenabídneme jim zrcadlo typu: Hele, vole, neměj mindrák, já tě stejně vidím. A hlavně neměj mindrák z toho, že ho máš malýho. Pánbůh tě nějak vyrobil, tak se s tím kurva smiř! Nic není špatné, pánbůh by nic špatného nevyrobil.

Celý rozhovor lze číst ve Tvaru č. 16/2012