Svatava Antošová: Co s námi bude?

Do této otázky by se dala shrnout kniha britského spisovatele, dramatika a překladatele českého původu Benjamina Kurase Soumrak bílého muže (Eminent, 2012). Při jejím čtení se ovšem nabízejí i jiné otázky: Jaký smysl mají takovéto politicky nekorektní texty, kterých v Evropě stále přibývá? Nejedná se o pouhé naskočení na módní vlnu? Proč autor, jinak také v roce 2009 kandidát euroskeptické Strany svobodných občanů do Evropského parlamentu, vnímá multikulturalismus jako hrozbu pro židovsko-křesťanskou civilizaci? A lze vůbec tuto civilizaci chápat jako nadřazenou těm ostatním? 

Styl, jakým je Kurasův text psán, připomíná zejména v první třetině tak trochu esej Patrika Ouředníka Europeana (Paseka, 2001). Podobně jako on snaží se i Kuras na malé ploše, a tedy ve zkratce, s použitím lehké nadsázky a poněkud absurdních spojení zachytit dějiny Evropy a vývoj evropského myšlení, aby však posléze přešel k poněkud méně nápaditému komentování a převyprávění děl různých myslitelů. Obsah či spíše poselství, jež se nám pokouší předat, však snese srovnání s úplně jiným esejem, který jeho autorka, italská novinářka Oriana Fallaciová nazvala Hněv a hrdost (Nakladatelství Lidové noviny, 2011) a jemuž jsme se podrobněji věnovali ve Tvaru č. 20/2011. Jak ona, tak i Kuras vyjadřují své obavy o osud Evropy tváří v tvář invazi islámu, kritizují evropské politické elity za nečinnost, za politiku všeobecného odzbrojování, za nahrazování po staletí se vyvíjejících právních systémů nadstátní byrokracií, za úpadek morální síly církví či za rozšiřování negramotnosti a pologramotnosti. Přiznejme si však, že u textů tohoto druhu jsou zcela zásadní dvě věci: zaprvé skutečný důvod, proč byly napsány, a zadruhé jejich následná interpretace. Budeme-li paranoid­­ní či nakloněni konspiračním teoriím, velmi snadno dojdeme k závěru, že Kuras je zapšklý stárnoucí bílý nacionalista, jemuž se stýská po jednobarevné Evropě, a tak se dal do služeb jakýchsi temných sil, které ji chtějí obnovit. V tomto světle si pak můžeme jeho text vykládat jako volání po její militarizaci, která jediná dokáže zabránit snahám cizáků o naše zničení. Jenže – ono to tak jednoduché není.

Celou úvahu nad Kurasovou knihou lze číst ve Tvaru č. 16/2012