Adam Borzič: Na podporu Ateliéru

Tento text vzniká několik hodin poté, co se odehrál happening na podporu časopisu Ateliér, periodika mapujícího současné vizuál­ní umění – časopisu, kterému hrozí akutní zánik. Ateliéru byly totiž na základě jakési podivné hodnotící tabulky sníženy státní dotace do té míry, že je radikálně ohrožena samotná jeho existence. Můžeme si o současném umění myslet, co chceme, může nás oslovovat nebo nechávat chladnými, ale skutečnost, že má zaniknout časopis, který se oblasti vizuálního umění dvacet pět let poctivě věnuje, je alarmující sama o sobě. De facto se jedná o útok na kulturu jako takovou. Pokud Ateliér zanikne, bude to katastrofa pro celou kulturu, nejen pro výtvarné umění.

Tento apokalyptický děj není ovšem izolovaným jevem, naopak zapadá dokonale do mozaiky neoliberálního běsnění proti kultuře, společnosti i životu. Tato vládnoucí ideologická hydra totiž pohrdá čímkoli, co nezapadá do ziskových rovnic, nenávidí sféru veřejného zájmu, atomizuje společnost na bezmocné jednotky – ovládaná a zotročená individua, omezuje společnost jako takovou, nenávidí stát a pokouší se ho zeštíhlovat tak intenzivně, že ho činí dokonale bezzubým. To jsme ostatně viděli i na metanolové aféře, která nebyla, jak se nám snažila namluvit servilní média, selháním jednotlivců, ale fatálním selháním kontrolních mechanismů státu. Příznačně, žádná politická odpovědnost nebyla vyvozena, ačkoli třicet občanů této země zemřelo. A totéž platí pro destruktivní sociální politiku, kterou se nyní po prohraných volbách snaží i vládnoucí klika revidovat, zřejmě ze strachu, aby vládní strany v příštích parlamentních volbách vůbec přelezly pětiprocentní hranici pro vstup do sněmovny. Špatná kulturní politika, která nechává většinu kulturních periodik a institucí balancovat na hranici přežití a některá přivádí ke kolapsu, do tohoto schématu dokonale zapadá. Ano, žijeme v zemi, jejíž výdaje na kulturu patří k nejnižším v Evropě, nejsou-li vůbec nejnižší.

Nenechme se oklamat, nejedná se o politiku několika úředníků či jednoho ministerstva, jedná se o cílenou likvidaci veřejné sféry a společnosti jako takové. Jedná se o důsledně prodlouženou a dnes již viditelnou ruku Trhu, který z povahy věci statky duchovní podporovat nechce a nemůže. V tomto smyslu padá zodpovědnost za tyto jevy i na nás umělce, ať už jsme spisovatelé, výtvarníci nebo divadelníci. I naše často nevšímavé, zbabělé či zmatečné postoje ke společnosti spoluvytvořily systém, v němž mohou zanikat kvalitní umělecké časopisy. Chceme-li solidaritu od společnosti, musíme být ochotni se solidarizovat i s ostatními, které špatně nastavený systém utlačuje, ať už jsou to rasové menšiny, nebo sociálně vyloučení. Vzývání kultu jedince a postmoderní roztěkanost nás dovedly do bodu, kdy reálně zápasíme o holou existenci!

V reakci na výzvu Ateliéru byl ve čtrnáctideníku A2 č. 21/2012 otištěn článek Organizovat se a jednat. Přeskočím jisté polemické aspekty článku, které žel poukazují na roztříštěnost a rozhádanost naší kulturní scény, s upřímnou vírou, že třecí plochy se již uhladily a konfliktní body vyjasnily. A byť s uspořádáním protestního happeningu na podporu Ateliéru rozhodně souhlasím, základní ideu článku také podporuji. Ano, je čas organizovat se a jednat. Je čas překonat vzájemné animozity a společně artikulovat oprávněné požadavky kultury směřované vůči státu. A především, a v tom má redakce A2 pravdu, je třeba jasně promyslet a definovat cíle kultury jako takové a nezanedbávat její úlohu v kontextu celospolečenských procesů. To by měla být naše dlouhodobá strategie

Závěrem bych rád jednoznačně podpořil veškeré aktivity na záchranu Ateliéru a na tomto místě se obrátil k literární veřejnosti s výzvou: Podpořte Ateliér! Podporou výtvarnému umění podporujeme i literaturu. Pokud se podaří Ateliér zachránit, bude to znamení naděje, že v této zemi kultura nezanikne a tržní barbarství nevyhraje.   

Adam Borzič