básně Pavla Rajchmana

Piráti 

Piráti silnic vjíždějí do monitorů na nekonečné,
prašné silnice. Na návsích vísek tankují z rybníků
po okraje napuštěných benzinem. Na hladinách
pohupují se náhradní duše – pochromované čepičky se blyští
na ventilkách. Kachny a husy káhají, housata štiřikají. 

Počítačoví piráti stahují filmové hvězdy z šatů.
Zabalují je do stříbrných pláten.
Dárkové balíčky pro fanoušky i pepičky. 

Piráti moří, oceánů a řek sledují béčkové filmy
na hladinách kalných kaluží i v krůpějích potu: čirých kapkách
přichycených na ochlupených hrudích plavčíků neplavců.

Vagón 

V krajině koleje z narovnaných otazníků. Vagón
zbitý z plastů a prkýnek. V kupé sedí na ztichlých
motorových pilách lípy a topoly. Lokomotiva
z pivních plechovek syčí a prská. Stromy se láskyplně
obepínají větvemi. Venku padají vločky a rozbíjejí
tvrdohlavé hlavy. Za vzdalujícím se vlakem se Nikdo nehýbe,
ale Nic ano. Ticho. Klid. Nikdo neumírá ani neprocitne.

Van 

Z pootevřených  oken domů vane dech milujících se i spících.
V boční ulici automobily mlčí, popelnice
cvakají víky. Klapou kroky mužů s noži, rozmařilých
úředníků, vesničanů utržených ze řetězů,
žen dárkyň. To oni roznášejí vášnivé vzdechy milenců
a výdechy snících spáčů, ještě před rozbřeskem,
na svých hlavách jako klobouky proti tmě i do deště,
proti obuškům i kosím pohledům skrze kalná
okna zaparkovaných automobilů i uslzených brýlí.      

Finále

Žena s kloboukem, muž s černými brýlemi,
dívka s odhaleným ňadrem, velký pes a vytáhlý žirafí krk,
rozevřené nohy, v klínu jen slupka od banánu,
tenisový míček, bum, druhý míček, pal, dvojchyba, eso,
stařec s dalekohledem, chlapec s jestřábem na řase,
vojevůdce Sir Edward Cecil, vykachlíkované neobsazené místo,
první řada v hledišti Wimbledonu, bublinky z kokakoly
na sedadlech číslo 5, 6, 10, 12, 16, 17, druhá řada prázdná.

Další Rajchmanovy básně lze číst ve Tvaru č. 18/2012