Skákal Klaus přes Bauhaus

Skákal Klaus přes Bauhaus, / přes minové pole, / šel za ním Mickey Mouse, / řekl mu: „Ty vole!“ Dětská parafráze známého popěvku svým bizarním spojením proslulého českého politika, nadnárodního obchodního řetězce, pojmu z oblasti vojenství a ikonické postavičky populární kultury přímo vybízí k zamyšlení nad lidovou kritikou globálního kapitalismu.

Úvahy tohoto druhu ale ponechme protentokrát stranou a zaměřme se na samotnou postavu současného českého prezidenta, která hraje v tomto folklorním popěvku roli hlavního aktéra. Je tomu podobně i v ostatních žánrech moderního folkloru? Odpověď zní – ano. Václav Klaus se vedle dětského folkloru relativně často vyskytuje též v anekdotách, fámách i „vyprávěních ze života“ a je pravděpodobně jediným českým politikem, o kterém vyšla celá kniha anekdot. Dílko Jaký je rozdíl mezi Klausem a Bohem? aneb Václav Klaus ve vtipech, anekdotách a hádankách Václava Budinského vyšlo poprvé v roce 2002 a znovu v roce 2005 rozšířené o kapitolu, která je věnována jeho současné prezidentské funkci. Ačkoli kniha obsahuje celou řadu anekdot budících dojem, že místo v hospodách vznikly přímo v tiskové kanceláři Hradu, nelze jí upřít zachycení některých vtipů skutečně lidových, například nepravé hádanky z jejího titulu, na niž existuje jediná správná odpověď: Bůh si nemyslí, že je Klaus. Nejrozšířenější lidovou anekdotou o Václavu Klausovi je ale vtip aktuální především v první polovině 90. let 20. století: V parku leze muž po trávníku a jí trávu. Jde okolo Miloš Zeman a zeptá se: „Člověče, proč jíte tu trávu?“ „Víte, já jsem velmi chudý člověk. Nemám na jídlo, tak musím jíst trávu.“ „Člověče, nechte toho. Tady máte sto korun a běžte si koupit něco k jídlu.“ Muž poděkuje, vezme si stokorunu, a když Zeman odejde, jí trávu dál. Jde okolo Václav Havel a ptá se: „Člověče, proč se živíte tou trávou?“ „Víte, já jsem velmi chudý člověk. Nemám na jídlo, tak musím jíst trávu.“ „Tak víte co. Tady máte tisíc korun a běžte si dát k jídlu něco pořádného.“ Muž poděkuje a poté, co Havel odejde, jí trávu dál. Jde okolo Václav Klaus, vidí ho a ptá se: „Ts. To jsem ještě neviděl, vy tady jíte trávu?“ „Víte, já jsem velmi chudý člověk, nemám na jídlo, tak musím jíst trávu.“ Klaus se zamyslí a sáhne do kapsy: „Člověče, tady máte osm korun, sedněte na tramvaj a dojeďte si na konečnou, tam je tráva čerstvější.“ Podobně jako u úvodního dětského popěvku jako by tento folklorní text sváděl k dalekosáhlému hledání aktuálních souvislostí s politickými hesly počátku 90. let 20. století o utahování opasků – ve skutečnosti jde ale o poměrně archaickou anekdotu, která v českých zemích masově kolovala na konci 60. let 20. století (kdy byl třetím donátorem chudého muže sovětský poradce doprovázející československého prezidenta), ve svých raných verzích se vtip vyprávěl dokonce již v dobách nedostatku během druhé světové války, a možná ještě daleko dříve.

Folklorní texty nám zde tak vyjevují svoji neměnnou, cyklickou podstatu, která se pouze aktualizuje používáním dobových historických postav a témat – přesně jak se o anekdotách v roce 1926 vyjádřil Karel Čapek: Možno říci, že mají eliptickou dráhu jako komety. Snad každá anekdota má jinou dobu oběhu; některé se vracejí po třech letech, jiné po šedesáti nebo po stu, a snad jsou ně­­které, které se k nám přibližují jednou za sto tisíc let. Jak vděčné to pole pro výzkumy!

Petr Janeček