Nepřizpůsobiví rapeři

V prvních žhavých májových dnech mé uši zachytily dva rapové songy, které mě nadchly svým poselstvím i energií, již šíří, a tak jsem se rozhodl jim věnovat tento Záblesk. První skladba se jmenuje Trvalo tři generace a jejími autory a interprety jsou rapeři Lipo, Bonus a Kato (z Prague Union). Této skladbě chci věnovat největší pozornost. Druhá je z dílny raperky Potmě a jmenuje se Nepřizpůsobiví.

Kolem Lipa před časem vířily mediální diskuze vyvolané jeho hitem Pozdravy z Liberce. Aktivistická, angažovaná, levičácky drzá píseň napadala poměry v Liberci, městě ovládaném taktovkou firmy Syner. Jazykově to nebyl žádný div, ale mělo to sílu a tah. A vzhledem k výsledkům voleb v Liberci i účinek (byť se pak poměry v tomto městě opět převrátily). Song tehdy vykřesal drobnou (přátelskou) melu i v literárním světě. Ostatně ještě před tímto songem představil Lipo pod svým občanským jménem Jonáš Červinka i svoji lyričtější tvář na stránkách Tvaru č. 12/2008.

Byl jsem dost zvědav, kam se Lipo posune, zda bude dále rozvíjet politicky angažovaný rap, anebo se vrátí k reflexivní lyrice. Písnička Trvalo tři generace a několik dalších skladeb z jeho nového alba dokázaly, že Pozdravy nebyly ojedinělým výkřikem ze tmy. Nová skladba, kterou symbolicky se svými kolegy vypustil do světa právě na 1. máje, se týká bobtnajícího rasismu, sexismu, homofobie a odporu vůči cizincům v naší zemi. Neběží ale o moralistický apel à la buďme na sebe hodní, kterému tak často propadají jisté tvůrčí kruhy. Rapeři téma přesně zasazují do horkého sociálního kontextu; spojují je s politickými a ekonomickými poměry, v nichž nyní žijeme. Růst fašizujících tendencí zřetelně souvisí s asociálním programem vládnoucí třídy a s celou krizí naší (neo)liberální demokracie. Text tematizuje chudobu, odpor k sociálně vyloučeným, chybné cílení proti nejslabším, kteří jsou tak jako střední třídy pouhými oběťmi hrabivé nenasytnosti bohatých a mocných. Současně atakuje vytrácení domnělé české liberálnosti, která mizí v éteru při prvních taktech sociální nestability.

Zatímco v západních demokraciích probíhaly emancipační boje za práva žen, přistěhovalců, rasových menšin či homosexuálů několik desetiletí, my jsme po listopadu 1989 lidskoprávní diskurz jaksi automaticky adoptovali, aniž by ve skutečnosti hlouběji zakořenil. Tato předstíraná liberálnost a mělká tolerance v sobě skrývala smečku xenofobních démonů, kteří s otřesem kapitalismu vystřelili ze svých kokonů. To bylo ostatně vždy vidět na českém zlehčování feminismu, který byl předváděn v karikaturně asexuálních barvách; to ostatně vždy ukazovala lhostejnost ke zřetelným projevům anticiganismu, z něhož se dnes stala hrůzostrašná hydra, která za sebou táhne voj fašismu a neonacismu a jejíž posílení je plodem celkově se zhoršujícího postavení středních tříd v některých regionech; to se zrcadlilo v přezíravém a pohrdavém vztahu k imigrantům, zvláště dělníkům z východní Evropy. Snad jen komunity Queer a Židů se po jistou dobu jevily „privilegovanými menšinami“, to se však také ukázalo být pouhým přáním, zdáním. Před časem jsme byli zařazeni mezi čtyři státy, v nichž se za poslední rok nejvíce zhoršila práva gayů a lesbiček; symptomaticky vede Putinovo Rusko. (Upřímně jsem zvědav, v jaké atmosféře bude probíhat letošní Prague Pride.) Rozbujel se nám i antisemitismus, který trpělivě číhal pod nánosem líčidla politické korektnosti. Nenávistí k Židům se dnes nijak zvlášť netají novinář, jehož inteligenci vychválil svého času i prezident republiky. A na neonacistických serverech se to hemží mocnými důkazy, že celá tzv. Nová levice je dítětem sionismu, respektive Marxe, Freuda a chasidismu! (Článek o údajném chasidském podloží současné levice mě poněkud zarazil, neboť jsem nezpozoroval, že by se kdokoli z teoretiků Nové levice odvolával na tento mystický směr vzniklý v 18. století ve východní Evropě, leč coby mystika a „multi-kulti levičáka“ mě vlastně i svým způsobem potěšil!)

Lipo a jeho kolegové nás upozorňují, že „naše lidská práva“ nejsou samozřejmostí a vyskytují se v konkrétním politickém kontextu. Rasismu a xenofobii se ve společnosti ovládané ekonomickým darwinismem daří zákonitě. Jejich apel je explicitní, dostatečně expresivní a ve své jednoduchosti výstižný a úderný. Jistě, každý podobný podnik má své mouchy a nevyhnulo se to ani tomuto. V třetím partu raper Kato opět zabrnkal na strunu povinného antikomunismu, nicméně i jeho řeč nakonec vyústila do vtipně podané kritiky soudobých zel. (Vždyť jistá kontinuita mezi reálným socia­lismem a reálným kapitalismem opravdu existuje.) Jazykoví puristé, ba možná i vášniví milovníci češtiny si pak asi budou rvát vlasy či dredy nad některými obraty či rýmy, kterými se to v písni hemží, nechť ale blahosklonně složí svá ostří. Rap má vlastní zákonitosti.

Druhou salvu vypálila raperka Potmě. Skladba se jmenuje Nepřizpůsobiví. Jazykově je čistší a obsahově radikálnější než výše zmíněný song. Potmě vyhlásila systému boj. Vžil-li se v mainstreamovém mediálním diskurzu pro sociálně slabší spoluobčany výraz nepřizpůsobiví, pak Potmě se s nimi otevřeně ztotožňuje a pro vládnoucí elity vyrábějící na běžícím pásu další nepřizpůsobivé má následující vzkaz: problém je že věřit nechceme / že naše hodnota se rovná spotřebě / spravedlnost ta zarytě mlčí / skrze kamerovej systém jí vydloubnuli oči / svět je vytočenej a přece se točí / a přece se točí / málo nám stačí / málo stačí k zlosti / nechceme se srovnat s nerovností / kde jsme dneska my budou zítra další s námi / propadáme se do hluboký jámy / propadáme se na dno pyramidy / prý už nejsme lidi / prý už nejsme lidi / jsme sociálně vyloučení / nepřizpůsobiví.

Potmě vrací slovu nepřizpůsobivý původní význam; dobrá, chcete nás mít nepřizpůsobivé, tak nepřizpůsobiví budeme. Je dobře, že si ho zvolila za východisko, lze na něm předvést mnohé, především zmíněnou významovou inverzi. Rozšíření této obludné nálepky pro chudé je totiž dokonalým symbolem toho, kam jsme dvacet let od Sametu dospěli. Imperativ reálného kapitalismu zní: Přizpůsob se! Trhu a jeho slepé zkázonosné logice především! Přizpůsobení se požadavkům vládnoucích elit ovšem raperka Potmě vyhlásila boj na život a na smrt: jak se můžete divit / že nejdeme daleko pro slova / že chceme násilí / že chceme bojovat / že nám nestačí poklidně demonstrovat / vždyť se nám smějí z oken / ti co nesnášíme / přitom my / snášíme tuny jejich hoven / směje se vládnoucí nesmrtelná elita / chce zamítat / snižovat / trestat / zatýkat / problém je, že to my jsme jejich soudce a my jsme kat / to my jsme kat / problém je, že budem bojkotovat / okupovat / vzdorovat / stávkovat / problém je, že už se nebojíme zpátky vzít to co nám vzali / problém je že jsme teď a tady / teď a tady / připravený / připravený / na všechno. To je síla. To je ryzí vzdor. Zlehčovat ho nebo ironizovat je sice možné, ale v podstatě bezzubé. Potmě jednoznačně artikuluje pozici oné radikálnější části nespokojené většiny obyvatelstva západního světa. Její ostré řeči rozumím, i když je mi silová rétorika cizí a v boji proti vládnoucímu systému vyznávám radikální nenásilí. Ovšem pokud budou vládnoucí podnikatelské a politické elity za pomocí svých mediálních poskoků i nadále ignorovat hněv a nespokojenost společnosti, může dojít k výbuchu kolektivního násilí. Tentokrát by revoluce byla utkaná z hrubší látky, než je samet.

Přiznávám, že mě coby básníka rap fascinuje. Tím netvrdím, že rap a poezie jsou zcela identické veličiny. Nicméně je to další pokus, jak znovu spojit slovo, hudbu a tanec. Ezra Pound se domníval, že poezie by se neměla příliš vzdalovat od hudby a hudba od tance, tuto jednotu odvozoval od základních básnických tradic, jako byly tradice antického mélického básnictví a středověkého provensálského trubadúrství. I z těchto dvou zmíněných skladeb je zřejmé, že rap je ideální médium především angažovaného projevu mířícího ke společnosti. Současný český rap je očividně na vzestupu. Přes všechny nedokonalosti jsou mi projevy našich raperů mnohem sympatičtější než rádoby avantgardní výstřelky některých našich angažovaných básnických a teoretických hvězdiček, z nichž jedna nás před časem nabádala, abychom byli pro Romy i proti Romům, jelikož pouze „třetí“ možnost je prý svobodná. Jak lze v kontextu zvyšujícího se rasového napětí být pro i proti a k čemu to vlastně je, na to by nám možná dokázal odpovědět jedině nějaký zenový mistr. Nejsa zenovým buddhistou, musím tyto intelektuální hrátky s prázdnotou, žel nikoli zenovou, rázně odmítnout a s chutí dát raději přednost nepřizpůsobivým raperům!

Zde je možné nalézt zmíněné songy:

Lipo, Bonus a Kato: Trvalo tři generace
Potmě: Nepřizpůsobiví

Adam Borzič