Detail

Tisíc dvě stě úhozů vč. mezer. Uhozený a s mezerami si připadám často. Jednou mi jeden básník, dnes už i státní, na mé plačky, že život k nesnesení jest, řekl: „Zaměř se na detail.“ To mi, po vystřízlivění, dávalo smysl. Hlubší než jen vyslechnout, pokývat hlavou a co tu máme dál. Někdo mě budí. Lenka Šmigurová, čtu na visačce stevardky žlutého busu. Laskavá řeč, jemné chování, milá tvář. Tvar? Nezná. Nabízí mi s úsměvem teplý nápoj zdarma. Úsměv je taky teplý a zdarma. Detail? Déjedničku z Prahy do Brna na chvíli prozáří slunko. Týž bard mi kdys zkřížil cestu knihou, která na mě v tehdejší ČSSR zapůsobila jako komorní výbuch atomové bomby. Nečekaný výbor z jeho do té doby dlouho zakázané tvorby mě poznamenal i předznamenal. Náhle jsem pochopil, co je poezie. Včerejší den. Na Smíchově, naproti Náplavce, potkávám paní, co krmí labutě. Ale jak! Stojí v botách ve vodě a sype jim z obrovských pytlů, jež přiváží v bílém off-roadu. Trávu seká sama, staré pečivo kupuje za své. Poslední chod: krabice tučných červů ze zverimexu. Dává je popelavým mláďatům prsty přímo do zobáku. Jezdí sem denně. Vždy se západem slunce. Už skoro rok. Ani jednou nevynechala. S labutěmi si povídá. Oslovuje je jmény. Viděno z Marsu nebo Náplavky taky detail.

Milan Ohnisko