2013

PF 2013

Svým čtenářům, přátelům a spolupracovníkům přejeme klidné a pokojné prožití vánočních svátků a všechno dobré do nového roku.
První číslo příštího ročníku vyjde v nové grafické úpravě 8. ledna 2014.

Tvar 21/2013

Milan Ohnisko v něm rozpráví s básníkem Zdeňkem Volfem, Ivan Štampach píše o papeži Františkovi, Helena Šebestová zas o vzniku Arbesova romaneta Newtonův mozek, otisknuty jsou tu též verše Jana Vilímka, Filipa Němečka a Aldy Merini a próza Jiřího Kratochvila či Lukáše Marvana

editorial Adama Borziče

Vychtěné jde mimo mě

rozhovor Milana Ohniska s básníkem Zdeňkem Volfem o zážehovosti tradice, daru veselí i slz a o sdílení v jinakosti

Ivan O. Štampach: František: ježíšovec pontifikem

Moc římských imperátorů nebyla jištěna jen pretoriány. Byla i posvátná. Císař byl i nejvyšším náboženským hodnostářem s titulem pontifex maximus. V republikánském Římě (od 5. století př. n. l.) byly politické a náboženské funkce odděleny. Císař Konstantin udělal před sedmi sty lety první kroky k postátnění křesťanské církve, i když Milánský reskript z roku 313 dává pouze v Říši svobodu všem vyznáním. O devět let později přenesl sídlo z Říma do Byzantia na březích Bosporského průlivu a jeho nástupci postupně přestali být pontifiky. Titulu a reálné moci se v opuštěném Římě chopili tamní biskupové. Pomocí padělaných dokumentů, mezi nimi Konstantinovy donace, si připsali moc nad západní částí Říše. V návaznosti na to pak papež Řehoř VII. roku 1073 vydal Papežský diktát (Dictatus papae), v němž deklaruje, že pouze římský biskup může disponovat císařskými odznaky, že má právo sesadit císaře a pouze jemu musejí všechna světská knížata líbat nohy. Imperiální model církve byl završen. Papežům náležela nejvyšší moc duchovní i světská.

z básní Jana Vilímka

Jan Vilímek (nar. 1979 ve Zlíně) vydal sbírky Kardiopalmus (Archa, 2005) a Povinnost snu (Kniha Zlín, 2010). Dále publikoval básně v časopisech Host a Prostor Zlín. V současnosti je postulantem Řádu menších bratří, františkánů (OFM). Pracuje jako ošetřovatel v hospicu sv. Alžběty.

Mír

ukázka z prózy Záblesky svobody Lukáše Marvana, kterou připravuje k vydání nakladatelství Druhé město

Homo patiens a jeho leprosárium

recenze Milana Ohniska na posmrtně vydanou Magorovu sbírku

Tvar 20/2013

Titulce vévodí odvážný portrét Igora Malijevského, aktéra rozhovoru Svatavy Antošové. Kromě toho najdete v novém čísle esej Jiřího Pechara Avantgardy z pohledu současnosti, ukázku z připravované knihy Zdeňka Neubauera, osobitou studii Patrika Linharta o steampunku a četných jeho odnožích či nové verše Ondřeje Buddeuse a Pavly Vašíčkové.

Vzpomínka na Zbyňka Hejdu (2. 2. 1930 – 16. 11. 2013)

editorial Adama Borziče

Pojem „umění“ lze ukrást

rozhovor Svatavy Antošové s Igorem Malijevským o Kostějích nesmrtelných, EKG a většině bez nadání

Igor Malijevský: Modlitba za duši Vladimíra Michajloviče Gunďajeva

Patriarcha Kirill přirovnal vystoupení dívčí kapely Pussy Riot k promluvám pekla. „Ďábel se na nás smál. […] Kapela, jejíž jméno ani nemohu vyslovit, věří v propagandu, sílu lží, internetu a médií, nic jiného.“ Patriarcha Kirill dále prohlásil, že jeho srdce „trhá smutek“, když i mezi těmi, kteří si říkají pravoslavní křesťané, jsou tací, kteří ospravedlňují toto rouhání a výsměch, marginalizují tuto ohavnost a snaží se ji interpretovat jako nějaký legrační vtip.

Patrik Linhart: Temná vise retrofuturismu: noc, pára a démoni

Originálním návratem k poetice horrorových a imaginativních autorů XIX. a počátku XX. století je postmoderní žánr steampunk, fantastická a horrorově laděná prosa odehrávající se (především) ve století páry. Steampunk po svém přejímá motivy sci-fi literatury od prvních děl vědecké fikce po kyberpunk.

Večeře s Robertem Kalivodou

vzpomínka Stanislava Dvorského

Brutální Bohdan?

recenze Vladislava Reisingera na novou básnickou sbírku Bohdana Chlíbce

Lékař umírající reality

recenze Ladislava Zdeníka na novou básnickou sbírku Bohdana Chlíbce

REKLAMA

Tvar 19/2013

Najdete v něm rozhovor s Jakubem Řehákem, verše Ireny Šťastné a Jonáše Hájka, úryvek z chystaných memoárů Petra Uhla či benjaminovskou studii O. Krochmalného.

editorial Adama Borziče

Nehledám recept, který by nechal maličké přijít k poezii

rozhovor Adama Borziče s Jakubem Řehákem

Dělal jsem, co jsem považoval za správné

To je název pamětí Petr Uhla, které na základě rozhovoru se Zdenkem Pavelkou a přepisem namluvených kazet postupně vznikaly od května 2011. Kniha, jež je připravena k vydání v nakladatelství Torst, se skládá ze dvou částí – první do roku 1989 je chronologická, byť s přesahy, druhá po roce 1989 až do současnosti je tematická a zahrnuje všechna témata a aktivity, jimž se Petr Uhl nejvíce věnoval (demokracie přímá i nepřímá, občanství české a slovenské, lidská práva, underground, antikomunismus, Levá alternativa, Strana zelených, ČTK…). Úryvek, který vybíráme, je částí svědectví Petra Uhla coby aktéra studentského hnutí z let 1968–1969, kdy byl členem Hnutí revoluční mládeže (HRM), spolupracoval s Akademickou radou studentskou (ARS) a přátelil se s nezávislou novinářkou Sibylle Plogstedtovou ze Západního Berlína, která mj. spoluzaložila feministický časopis Courage (1976) a byla redaktorkou v Bonnu vycházejícího časopisu Pokrok (1986–1989). V češtině vyšla její autobiografie V síti dějin (Doplněk, 2002).

Vysoké podpatky Melissy Pink

Čekám na nábřeží. Přesně v půl. Walk on the wild side. Prsty svírám zábradlí. Pode mou to naše rio grande. Temně hučí. Vpíjí svit lamp, světla reflektorů, barvy semaforu. Utopenejch voči. Zhasněte ty lampiony! Chci vidět tmu. Nepřišel. You’re so vicious! Za zády doznívají kroky nočních chodců. Just a perfect day! Propadám se do tmy. Aaaaaaaaaaaaa! Bylo tu však něco... Drkotám zuby. Sakra! ...stín jako šibenice trčí. Někdy i stéblo je záchranný pás... Mám husí kůži. A nehty promodralé. Přede mnou ční obří prst. Velebně fialový. Prostředník vztyčený k nebi. Podivně dlouhý. Krabatý. Vltavský tůně jsou hluboký. Kdo se však skrývá pod hladinou? Cestou do západočeských lázní se pod Střeleckým ostrovem zasekl Havlovický vodník s revmatickou horečkou? Nebo tu bere Priessnitzovu koupel rachetický obr z hraničních hor?

Hledat příznivou skulinu a prašné slunce

recenze Jakuba Řeháka na básnickou sbírku Petra Krále

Jaroslav Putík (25. 7. 1923 – 31. 10. 2013)

Čtenářům Tvaru oznamujeme smutnou zprávu, že ve věku 90 let zemřel Jaroslav Putík, dvojnásobný nositel Ceny Egona Hostovského, autor vynikajícího románu Muž s břitvou. Uvnitř článku najdete odkaz na rozhovor, který v r. 2006 s J. Putíkem udělala B. Správcová.