z básní Jana Vilímka

12. 12. 2013
foto Filip Lang

Ze slok samotářových

 

Vše už jsem zapomněl,

ztratilo se to, je pohřbeno v minulém.

Nořím se do temných rozkoší své opuštěnosti,

už jenom zalíbit se v okolí

a vnímat proměny toho vlnění

narážející na výčnělky lidských myslí.

To opakování, že každého můžeš

jen v jeho místech naleznout.

Z jemných prvků tká se smršť.

Je to v neskutečnu

a tvoří to pěnu na všem,

čím se toho dotýkáš,

brání se to i poddává,

ve stále sílících vlnách

postupuje zvolna blíž.

 

 

Polibek od ambivalence

 

Vnímatelné paprsky vědomí,

jejich úplná totalita:

a teď se svou omezenou hlavou,

úplně sama, úplně sám.

Ale neboj, obrátí se ten proud:

vše, co kdo vnímal,

budeš vnímat i ty,

jeho paprsky vědomí

budou ve tvém proudu vnímání,

a on obeznámen se vším,

cos kdy sám v sobě měl,

umře tvou smrtí, abys ty byl nadále živ.

 

Ale i nebude tě prosit,

proběhne tvým trápením,

nepozná žádný z tvých okamžiků,

nerozdýchá ho tvůj dech,

nic, co jsi kdy mohl mít.

A když se to celé proti tobě vzedme,

nebude na tom mít podíl,

jen jím propadneš jak písek řešetem.

 

 

Doprovázení

 

Svým spánkem,

nepřítomností bdění

doprovázíme,

v jejich ustavičném kroužení,

celou tu řadu

navždy se ztrácejících

předmětů, věcí a bytostí...

 

Opětovné ponoření se

do nového kola

explodujících horizontů

a mračných souvratí

neustupujícího mizení.

 

 

* * *

 

Pane, ty se smilováváš,

do žáru prudkého slunce

vrháš svůj stín,

stín, který žádná věc, ani tvor

nikdy nevydá –

podáváš klíč do svých sil.

 

 

* * *

 

Les se radoval z růžence,

který jsem jím pronesl.

Ten z vrchu naplnil krajinu

a větvička únavy překryla

zmítající se šeď domů v údolí.

 

Oblíbil sis Slovo,

už tě ani poezie neopustí.

 

 

Zmizelá píseň

 

O kterých z těch smutků

byla vlastně ta píseň,

když jsme mizeli,

den za dnem obemykáni,

jako neslyšné listy

odcházejících stromů,

poryvem hovorů, slov a vět,

jejichž smysl

s naším životem

nebyl už souběžný,

a my se v té nezakotvenosti

úplně ztráceli?

 

Kde je ta stará píseň

vražedných nožů

a šibeničních klád?

 

 

* * *

 

Buď vítán smutku,

buď vítána bolesti,

buď vítáno nepohodlí.

Jak skryté,

jak mocné,

jak nenápadné

je vaše působení.

Jen vámi

jako tím nejvlastnějším

smíme se chlubit.

Vše ostatní dobré,

celé to moře

ustavičně

bičující naši nevděčnost,

máme od Pána.

 


* * *

 

 

Slunce konečně narazilo na světlo,

krajina jásala

a kameny radostně se chvěly,

když tudy šel Ježíš,

Boží Syn.

 

Jen nevím,

bylo to tenkrát v Galilei

nebo před chvílí v nitru mém?

 

Že mohu jíst Tvé tělo

a je to tak skutečné jako vítr v korunách...

 

 

 

Jan Vilímek (nar. 1979 ve Zlíně) vydal sbírky Kardiopalmus (Archa, 2005) a Povinnost snu (Kniha Zlín, 2010). Dále publikoval básně v časopisech Host a Prostor Zlín. V současnosti je postulantem Řádu menších bratří, františkánů (OFM). Pracuje jako ošetřovatel v hospicu sv. Alžběty.

 

 

Vybrané články z této rubriky:

Aktuálně

Le web est mort, vive le web!

od konce září máme nové internetové stránky. Najdete je na nezměněné adrese www.itvar.cz. Plus twitterový profil a podobné vymoženosti, ach jo...

Léto!

Milí čtenáři, přejeme vám krásné a poklidné prázdniny a v měsíci září se těšíme opět nashledanou. Čtrnácté číslo vyjde ve čtvrtek 10. září.

Anna Barkovová: ***

v překladu Radky Rubilinové

otevřený dopis Tomáše Čady premiérovi vlády ČR Bohuslavu Sobotkovi

k Tomášovu stanovisku se připojuje i náš časopis

Poslední předprázdninové číslo Tvaru vyjde ve čtvrtek 25. června

Milí čtenáři, třináctka je baže šťastné číslo! „Přepis přítomnosti“ obnažil si nejen paže a duní vesmírem & pod peřinou funí: Spisovatelé se sjeli lajnou slov!!! Je literatura páže, nebo král?!? A co káže?!? Černé na bílém?!? Dražé projevů?!? Tu chválou, tu kvílem?!? — A do toho Točité věty a Život za životem… Item ibidem složité světy & chorobné květy básníkova psaní… Že na vás jde spaní? To nevadí. V Zuckerbergově arestu vám Frau Cukrblik ráda poradí: „Dejte si na fejs selfie s Husem Janem!“ Žít je tak krásné, dokud nevyvanem…

Pište pro Včelku

Rádi píšete dětské příběhy? Nebo je máte už v šuplíku? Jste začínající autor nebo autorka? Server Včelka.cz spotřebuje spoustu textů...
 
Registrace
 

Nejčastěji vycházející literární časopis v českých zemích
Letos již 31. ročník

Tvar, Na Florenci 3, 110 00 Praha 1
tel.: 234 612 398, 234 612 399
redakce@itvar.cz
Webdesign a webhosting Saturn-Toya s.r.o.
Hledaný výraz