Otcův duch

Nakladatelství KHER vzniklo loni v dubnu za účelem podpory a rozvoje romské literatury nápadem dvou absolventů romistiky z Filosofické fakulty Lukáše Houdka a Radky Patočkové. Jejich prvním počinem se stal elektronický sborník romských pohádek Otcův duch, který byl slavnostně pokřtěn v pondělí 7. ledna v klubu Era svět na pražském Jungmannově náměstí. Lukáš Houdek uvedl večer krátkým představením publikace a poděkováním všem autorům, kteří se na sborníku podíleli, a to – nutno zdůraznit – bez nároku na honorář. Díky tomu se podařilo novému nakladatelství vydat elektronickou knihu s nulovými finančními náklady a nabídnout ji čtenářům zdarma ke stažení. Akce vzbudila velký zájem, podzemní přednášková místnost návštěvníkům zdaleka nestačila a pořadatelé museli přinášet další a další židle. „My víme, že romské pohádky jsou mezi Neromy známé, že si je oblíbili,“ vysvětloval Houdek důvod, proč si jako první projekt vybrali právě tuto žánrovou kompilaci. Čestným hostem byla Bára Hrzánová, která zahájila akci četbou titulní pohádky od nepřítomné Markéty Šestákové. Další čtyři autoři (Lucie Kováčová, Renáta Berkyová, Iveta Kokyová a Roman Michalčík) pak přednesli své příspěvky, přijaté nadšeně početným publikem. I začínající autoři, kteří se do sbírky dostali na základě veřejné výzvy nakladatelství a následně prošli redakčním sítem, se zhostili své role s gustem. Radka Patočková pak přečetla pohádku indisponovaného Emila Ciny, který alespoň krátce přednesl úryvek ze svého textu v romštině. Přestávky mezi jednotlivými texty vyplnila emotivní hra na akordeon Mária Biháryho.

Snažíme se být majákem
Rozhovor s Lukášem Houdkem

Lukáš Houdek se narodil 8. října 1984 v Plané u Mariánských lázní. Po absolvování víceletého gymnázia vystudoval romistiku na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy v Praze. V letech 2009–2012 zastával pozici šéfredaktora časopisu pro mládež Romano voďori. Zúčastnil se několika výzkumů v romských komunitách v České republice i v zahraničí. V dubnu 2012 spoluzaložil nakladatelství KHER (www.kher.cz), zaměřené na podporu romské literární tvorby. Věnuje se také dokumentární fotografii.

Zakladatelka české romistiky Milena Hübschmannová poukazuje na zvláštní sociokulturní význam slova „kher“, které označuje jednak dům, ale zároveň i rituální čistotu a posvátnost toho, co je doma, oproti tomu, co je venku. Souvisí to nějak s výběrem názvu vašeho nakladatelství?

Ne tak docela. Pro nás má toto slovo spoustu významů, a pro každého asi jiný. My jsme na začátku vybírali romské slovo, které by mělo nejen význam pro nás, ale které by zároveň i dobře znělo neromským čtenářům, kteří mu nebudou rozumět. Dům či domov, tedy význam slova „kher“, nám přišel příhodný, protože chceme být takovým „domem“ pro romské autory, kteří po smrti Mileny Hübschmannové nemají tak docela uplatnění. Snažíme se být  i jistým majákem, k němuž by se mohli romští autoři upnout, proto ten název. 

Vaše nakladatelství jste založili v dub­nu minulého roku. Můžete krátce popsat genezi jeho vzniku?

Ten nápad přišel asi někdy v březnu 2012, kdy jsme se s Radkou Patočkovou bavili o tom, že bychom měli založit nakladatelství zaměřené na elektronické knihy. Měli jsme totiž už předchozí zkušenost z občanského sdružení ROMEA, kdy jsme v rámci jednoho projektu (Šukar laviben le Romendar / Romové píší – pozn. red.) na stránkách Romea.cz publikovali texty romských autorů. Byl o ně velký zájem. Takže nám přišlo jako dobrý nápad v tom pokračovat a jít i trochu dál, víc danou nabídku rozšířit. Tehdy se u nás právě začaly rozjíždět elektronické knihy, což nám přišlo jako snadná cesta, jak se dostat ke čtenářům. 

Na svých stránkách zmiňujete dva projekty, kromě sbírky pohádek Otcův duch jde o chystanou novelu Ireny Eliášové, zachycující život prostitutky v severních Čechách v 90. letech. Jaké jsou vaše další plány?

Plány máme, teď záleží na tom, zda dostaneme nějaké granty. První dvě knihy totiž děláme úplně zdarma, což je ovšem do budoucna neúnosné, jak pro autory, tak i pro nás. Kniha paní Eliášové vyjde tak za měsíc dva. Potom chceme udělat takovou biografickou knihu, rozhovory s romskými spisovateli, protože oni často mají velmi zajímavý osud. A pak bychom rádi udělali tematický sborník, podobný jako Otcův duch, s vyprávěními romských autorů na téma rodiny a lidí z vlastní komunity. To je další silný prvek, o němž Romové často píší. Vzpomínají například na babičku a tak podobně… 

Na sbírce Otcův duch se podíleli jak zavedení, tak i noví romští autoři. Jak jste autory, respektive samotná díla vybírali?

Vybírali jsme je ve čtyřech lidech, vyjadřovali se k nim všichni členové našeho nakladatelství. Celkem nám přišlo asi 60 pohádek, z nichž jsme jich vybrali 27. Museli jsme se absolutně shodnout, abychom tu kterou pohádku do sborníku zařadili. Jednoznačně jsme přitom upřednostňovali ty pohádky, které byly napsané romsky, protože jsme chtěli podpořit romštinu. Když se nám tedy sešly dvě podobné pohádky a jedna byla v romštině, tak jsme jí dali přednost. 

V jakém poměru jsou ve sborníku Otcův duch zastoupeny pohádky sebrané a pohádky autorské?

Víceméně všechny jsou autorské. Nebo lépe – hodně autorů slyšelo pohádky od svých babiček a pak si je zpracovali po svém. Jen asi 10–15 pohádek odkazuje k romskému folkloru. 

Romské pohádky mohou být pro neromské čtenáře matoucí, neboť svým obsahem nejsou vždy určeny dětem. Jak je to s pohádkami zařazenými ve vašem sborníku? Doporučil byste je i dětskému čtenáři?

Myslím, že ano. V našem sborníku není žádná erotická pohádka ani žádný masakr. Zkrátka nic, co by už děti neviděly v Avatarovi nebo jiných pohádkách. 

Některé z pohádek jsou psány v romštině a následně přeloženy do češtiny. Naopak pohádky psané česky přeloženy nejsou. Proč ta asymetrie?

Autoři často píší romsky i česky. Pokud autor píše pouze romsky, čistě kvůli srozumitelnosti překládáme jeho dílo do češtiny. Opačně to neděláme proto, že už by to bylo umělé šroubování romského jazyka. Pokud pro autora není přirozené psát v romštině, tak my to za něj nechceme v jeho mateřštině – která vlastně jeho mateřštinou ani není – přetvářet. To je naše pravidlo, které používáme a používat chceme i nadále.

Připravil Adam Němec