Hans Magnus Enzensberger: Zkáza Titaniku. Druhý zpěv

Milí čtenáři,
v posledním čísle Tvaru na str. 14 došlo k redakční chybě při publikaci Druhého zpěvu básnické skladby Hanse Magnuse Enzensbergera Zkáza Titaniku. Při přeformátování wordového textu se rozpadla veršová struktura a Druhý zpěv jsme otiskli v podobě zarovnané na prózu. Své pochybení touto cestou napravujeme a báseň publikujeme v její správné podobě. Tímto se Vám i překladateli P. Novotnému hluboce omlouváme.
 

Lehounký náraz. První hlášení ve vysílačce:
00:15. Mayday. Všem. Poloha 41°46´ sever
50°14´ západ. Úžasné, tenhle Marconi!
Tikání v hlavě, ve sluchátku, bezdrátově
a daleko, tak daleko – dál než půlstoletí!
Žádné sirény, žádné poplašné zvonění, jen
diskrétní klepání na dveře kabiny,
pokašlávání v kuřáckém salonu. Zatímco dole
stoupá voda, steward na palubě D zavazuje
hekajícímu starému pánovi (metalurgovi
a odborníkovi na obráběcí stroje) tkaničky.
Jen odvahu! Jen žádnou únavu, dámy,
poklusem! volá trenér gymnastiky Mr. McCawley
táflovanou tělocvičnou, tip-top jako vždy,
ve svém béžovém flanelovém úboru. Neslyšně
se mechaničtí dromedáři houpou sem a tam.
Nikdo netuší, že tenhle sportovec má nemocný
žaludek, že neumí plavat, že má strach z vody.
John Jacob Astor zatím rozřízne pilníkem na nehty
záchranný kruh a své ženě, rodačce z Connaught,
ukazuje, co se skrývá uvnitř (asi to bude korek),
zatímco do nákladního prostoru vpředu
proud vody na šířku paže ledově probublává
mezi poštovními pytli, prosakuje do lodní kuchyně.
Wigl wagl wak, hraje kapela ve sněhobílé uniformě,
my monkey: cajdák na motivy z „Dolarové princezny“.
Vzhůru do metropole! Berlín se směje a tančí!
Jen úplně dole, jako vždy, tam pochopí nejdříve:
ve spěchu balí své věci, děti, vínově rudé povlečení.
Podpalubí nerozumí anglicky ani německy, jen
jedno mu jasné: že první třída půjde na řadu první
že nikdy nebude dost mléka, ani dost bot,
ani dost záchranných člunů pro všechny.
 

Z němčiny přeložil Pavel Novotný