Země tisíců modrých jezer dává zelenou kultuře

„Kultura je to, co udělalo, že člověk je něčím jiným než náhodným úkazem v přírodě.“
André Malraux

Finská republika se zcela legitimně řadí mezi nejvyspělejší státy Evropy. Tvrzení blížící se až klišé, že vyspělost té či oné země lze mimo jiné posuzovat podle kulturnosti jejího národa, výše uvedený fakt jen potvrzuje. Jedním z primárních cílů finské kulturní politiky je podpora tvůrčích ativit umělců a vytváření patřičného zázemí pro tyto účely. Zpřístupnění kultury všem občanům – bez ohledu na jejich vzdělání, společenský status, věk atp. – a zabezpečení její stabilní finanční základny patří mezi další důležité úkoly této strategie. Schvalování kulturní legislativy a rozhodování o výši státních financí plynoucích do kulturního sektoru má na starosti eduskunta, finský dvousetčlenný jednokomorový parlament. Za resort kultury zodpovídá kromě finské vlády rovněž ministerstvo školství a kultury (opetus- ja kulttuuriministeriö), jehož úkolem je kupříkladu rozvíjet a prohlubovat kulturní politiku, sestavovat a navrhovat příslušný rozpočet, angažovat se na poli mezinárodní kulturní spolupráce či připravovat a předkládat zmiňované zákony parlamentu. Finské ministerstvo školství a kultury funguje ve dvou rovinách. Do kompetence ministra školství (opetusministeri) Jukky Gustafssona (Sociálně demokratická strana Finska) spadá jak problematika školství, tak vědy, zatímco ministr kultury a sportu (kulttuuri- ja urheiluministeri) Paavo Arhinmäki (Levicová aliance) spravuje jednak odvětví kultury a sportu, jednak politiku mládeže. Pod patronát ministerstva patří rovněž odbor pro kulturní záležitosti, který zastřešuje národní kulturní a umělecké instituce – veřejně dotovaná muzea, divadla, orchestry, nejrůznější kulturní spolky, občanské aktivity apod. –, a v neposlední řadě se zabývá také exportem kultury. Při financování umění a kultury hraje ve Finsku prim stát a samosprávní obce. Tyto dvě vládní úrovně podporují zejména uměleckou tvorbu (vzdělávání umělců a rozvíjení jejich talentu a tvůrčího potenciálu), kulturní a umělecké instituce (knihovny, muzea aj.), správu a udržování kulturního dědictví. Finská kultura je financována převážně z veřejných prostředků a taktéž prostřednictvím tzv. systému náhradních autorských odměn. Finsko využívá k financování kultury i štědrou grantovou politiku, a to jak v rámci severské spolupráce, tak na bázi kooperace mezinárodní. Finské ministerstvo školství a kultury čerpá dotace mimo jiné třeba ze strukturálních fondů Evropské unie a zároveň se podílí na rozvoji regionálních projektů. Pro letošní rok vyčlenili Finové ze státního rozpočtu pro oblast kultury částku ve výši 434 milionů eur. (Zajímavostí je, že rozpočet finského ministerstva kultury je až z 52 % spolufinancován ze zisku loterie a hazardních her.) Finsko nabízí občanům vskutku bohaté kulturní vyžití, do kterého se Finové hojně a aktivně zapojují – do finských muzeí každoročně zavítá kolem pěti milionů návštěvníků, Finská národní opera a orchestry přivítají každým rokem přes devět set tisíc posluchačů a do divadelních hledišť usedá ročně více než dva a půl milionů diváků. Vládní dotace získává celkem 132 muzeí, 25 orchestrů a 52 divadel.

V souvislosti s grantovou politikou země je třeba zmínit její poměrně dlouhou tradici. Tato forma politiky získávala jisté obrysy již od 19. století, kdy se v řídce osídlených severských zemích vycházelo z realistického předpokladu, že nebude-li v těchto oblastech dotováno vstupné, návštěvníci nepřijdou. Finsko víceméně v této linii subvenční politiky – samozřejmě s řadou různých výkyvů a nuancí – pokračuje až do současnosti a lze konstatovat, že velmi úspěšně.

Dychtivost finského čtenářstva

Významnou a nedílnou součást finské kultury tvoří literatura. Finové jsou dychtivými čtenáři, podle statistik navštěvují knihovny mnohem častěji než ostatní národy v Evropě. K dispozici mají rozsáhlou síť knihoven s bohatým knižním fondem, špičkovými technologiemi a moderním vybavením. Tytam jsou doby, kdy finské fary, s tituly převážně náboženského rázu, substituovaly funkci dnešních veřejných knihoven. Od 18. století, jímž se ve Finsku vznik veřejného knihovnictví datuje, udělala země v této oblasti převratné kroky – a to navzdory mnoha úskalím palčivou jazykovou otázkou (k zrovnoprávnění finštiny se švédštinou došlo až roku 1863) počínaje a zásahy ruské a později sovětské cenzury konče. Ročně se ve Finsku vydá zhruba dvanáct tisíc titulů finské prove­nience a překladové literatury. Více než jednu třetinu této produkce představuje próza, poezie a knihy pro děti a mládež, zbylou část pak zastupuje literatura nebeletristického charakteru. Propagaci finské literatury v zahraničí zajišťuje Suomen Kirjallisuuden Tiedotuskeskus (Informační centrum finské literatury), jež ročně vyčlení částku okolo 500 000 eur na financování více než tří set nejrůznějších kulturních projektů. V současné době se zmiňovaná instituce mimo jiné zabývá přípravami na Frankfurtský knižní veletrh v roce 2014, kde bude Finská republika figurovat jako čestný host. Suomen Kirjallisuuden Tiedotuskeskus vzniklo roku 1977 jako součást významné kulturní a vědecké instituce Suomalaisen Kirjallisuuden Seura (Společnost pro finskou literaturu). Tato společnost s dlouholetou tradicí, fungující rovněž jako nakladatelství, byla založena v Helsinkách roku 1831 s cílem šířit povědomí a poznatky o rodné zemi a její historii, zkoumat jazyk, vydávat finskojazyčnou     literaturu a shromažďovat a studovat    folklór. Jedním ze zakládajících členů této společnosti byl i lékař a sběratel lidové slovesnosti Elias Lönnrot (1802–1884), z jehož sběratelských aktivit, které Suomalaisen Kirjallisuuden Seura finančně hojně podporovala, vznikl finský národní epos – Kalevala. Založení společnosti představovalo nejen důležitý zlom v rozvoji finsky psané literatury a jejího vydávání, ale taktéž významný mezník v procesu finského národního obrození vůbec.

Od finského designu přes hudbu ke kinematografii 

Finsko si udržuje své mezinárodní renomé rovněž v oblasti designu a architektury. Na podzim loňského roku byli ve veřejné soutěži vybráni návrháři, kteří se budou podílet na přípravách finského pavilonu, jímž se Finsko bude v příštím roce prezentovat na již zmiňovaném Mezinárodním knižním veletrhu ve Frankfurtu nad Mohanem. Designérské práce budou realizovány na fakultě designu (Muotoilun laitos) Aaltovy univerzity (Aalto-yliopisto) v Helsinkách v rámci studijního programu návrhářství nábytku. U příležitosti Světové výstavy v Paříži roku 1900 projektoval proslulý finský architekt Eliel Saarinen (1873–1950), společně se svými kolegy Hermanem Geselliem a Armasem Lindgrenem, finský pavilon, který nástěnnými malbami s kalevalskými motivy dekoroval malíř Akseli Gallen-Kallela. Mladým finským designérům a návrhářům    přejme, ať jejich umělecký počin vzbudí ve Frankfurtu neméně pozitivní ohlasy než finský pavilon na přelomu 19. a 20. století ve městě nad Seinou.

Před více než stoletím se při Světové výstavě linuly finským pavilonem tóny Sibeliovy geniální hudby. Finové chovají lásku k hudbě všech žánrů dodnes, a po celé zemi tak funguje rozsáhlá síť jak amatérských, tak profesionálních hudebních organizací. Finsko investuje značné finanční prostředky do hudebního vzdělávání a podporuje rovněž hudební produkci. V mezinárodním kontextu je pro rozvoj finské hudby klíčové středisko FIMIC (Finnish Music Information Centre), které nabízí odbornou pomoc například při čerpání dotací z fondů Evropské unie a poskytuje různé poradenství týkající se hudební sféry.

V současné době zažívá svůj rozkvět i finská filmová tvorba. Donedávna přitahovaly pozornost velké části finských diváků filmy importované, zejména americké, dnes se těší čím dál tím větší oblibě filmy tuzemské výroby. Finsko vyprodukuje v průměru deset až třináct filmů ročně, což je na stát s pouhými pěti miliony obyvatel rekordní výkon. Podle statistik však zhlédne každý Fin v průměru jeden až dva filmy ročně, což je – ve srovnání s ostatními státy Evropské unie – stále výrazně pod celkovým průměrem.

Jak vidno, finská kulturní politika je pestrá a rozpočet na její rozvoj a realizaci vysoký. Zatímco Finové budou kulturně povznesení, kulturnímu Čechovi zřejmě letos nezbude nic jiného než nad neuspokojivým stavem v české kultuře zamáčknout slzu v oku…

Marika Kimatraiová