Claude Pélieu: Mentolová tetování a nábojnice Úsvitu

PŮLNOC

DESOLATION ROW

TICHO

VNIKÁ

DO VĚTRU

BEZ

ZAKLEPÁNÍ

*

V NEDĚLI VEČER

VZLYKAJÍ STARÉ TELEGRAMY

stromy šacují zásobárnu Jara

a ulice nejsou

zodpovědné za prolitou krev

se šklebením jsme se porvali

pak jsme vše odhodili

strčili jsme do vichrů

a

přílivů

do sluncí a lijáků

nic jsme nedali nic jsme

nedostali

zbytky let šedesátých plují po vodách

Temže

prchavá astrologie Vědomí

PŮLNOC

rukavice stínu se chvějí prší

okna mokvají

BACK IN THE USA

vrátit se abys už nic nechápal

jen splynul s nezměrnou paranoiou

PROUDY NEONU

předměstí Imaginace

lidské růžice

radost a utrpení

zářivé hlasy

večerní záplava

přeteklá neprostupnost deštivých dní

tristní ztroskotání zkřížených paží

planety hloubí

dny hloubí

a odhalují hrozivé ticho

paměť ptáků tančí na místě

fugy a kontrapunkty

smysl a nesmysl

NEVIDÍM NIC KROMĚ KRAJINY MASA
S NAVĚKY VYPÁLENOU ZNAČKOU

*

KAMENNÝ HAD SE PLAZÍ
PO ŠPINAVÝCH SKVRNÁCH

málo naděje

pramálo naděje

pach padajícího dne

úlomek světa

lidská larvo

(bratře)

jak zní tvé pravé jméno

???

na jeden povzdech

kleště psaní básní

zahradník zavírá oči

robot pokleká

a modlí se

samci a samičky ukřižovaní politikou

kovové nebe protahované mlhou

mléčná prášení svůdní zpěváci

inkoust dělá piruetu

a zlehka črtá

čáru na břicha

zas vidím ty trávy

v pokoji

a tu žárlivou stupidní hysterickou holku

i s její jedinou

natáčkou

a jejím věčným zrcadlem

oč jde tváří v tvář tomu popálení

???

už nevim

náčrt-slepka

nebo

ochranné zábradlí

???

*

NÁHODA

POLYKÁ TROCHU KINA

trochu neznámé

země

trochu strachu

trochu smrti

trochu života

úsměv otvíraný dnem i nocí

pro nic za nic

před night-clubem Universa

a proto aby žil hlas

těla-ozvěny

hvězdy v držení zrcadla

vidiny třepené měnivým nekonečnem

totemy-caparti z oceli a uschlých větví

tady ukotvená skutečnost

ukotvená

medovou všedností

v noci přepravované číslice

prorážejí úsvit

KDO VYSAJE PÍSMO POHLEDEM

?

CHALUHY VZKŘIKLY

Z francouzštiny přeložil Petr Král. Další básně najdete v Tvaru č. 8/2013. 

Claude Pélieu (1934–2002), francouzský protějšek i přítel amerických beatniků Allena Ginsberga, Boba Kaufmana a dalších, poznamenaný také surrealismem. Beatniky rovněž překládal do francouzštiny (spolu se svou družkou Mary Beach), žil ve Francii, v Anglii a ve Spojených státech, kde také zemřel. Kromě básní vytvářel prózy na půl cesty mezi automatickým textem a borroughsovskou „střihovou“ technikou (cut-up). Dvojkniha Mentolová tetování a nábojnice Úsvitu, z níž tu uvádíme vybrané texty, vyšla roku 1973 v pařížském nakladatelství 10/18 hned v kapesním vydání, a nezůstala bez ozvěn; mimo jiné zjevně poznamenala tvorbu takzvaných „elektrických“ básníků (Michel Bulteau, Mathieu Messagier aj.).