John Allison: Hluboké vidění Johna Ruskina

14. 5. 2013

Následující esej je ukázkou z knihy novozélandského básníka Johna Allisona Cesta vidění: vnímání, imaginace a poezie, jejíž vydání v letošním roce připravuje nakladatelství Fabula. Autor si bere na mušku hloubku vidění anglického uměleckého kritika a myslitele Johna Ruskina (1819–1920).
 

Ruskin dospěl k tomu, že imaginace „uchopuje jádro věcí vždy za ten nejniternější konec“ a že „nepopisuje vnějšími rysy; vše, co potvrzuje, posuzuje nebo popisuje, činí zevnitř“. Tento modus imaginace je tudíž schopností vidění, nikoli vynalézání. Ruskin pak přichází s dalším důležitým vymezením:

„Imaginace přebývá v srdci všech věcí, zde setrvává, je stálá, klidná a hloubavá; vše kolem sebe uchopuje svým pevným pohledem, avšak fantazie stojí vně věcí, nedokáže je vidět najednou a krouží kolem, aby spatřila další a další věci, poskakuje rozjařeně od jedné k druhé, probleskuje tam a zase onde, nicméně nutně se musí usadit, a když se konečně usadí, pak pouze na jedno místo, a tak nikdy neobejme celek.“

Toto je typicky ruskinovské; ze svých definic utvoří krátký příběh plný obrazů a tónů, které toho hodně vypoví. Ruskin je v zásadě více mistrem podání než definic. Jeho brilantní interpretace Turnerova Jásona a Tintorettova Ukřižování, jež následně uvádí jako příklady pronikající imaginace, neukazuje jeho dovednost pouze v této oblasti vnímání, ale jak se domnívám, také v oné další oblasti vnímání.

Kontemplativní imaginací zřejmě Ruskin myslí relativně pasivní stav vědomí, jehož prostřednictvím idealizujeme své zkušenosti: jistý druh snění (mysli v klidu), které pobývá ve vzpomínkách. Považuje tento druh snění za uměleckou činnost, která „zbavuje předmět materiálního a tělesného tvaru, a pozoruje pouze ty kvality, jež si volí pro konkrétní účel, slévá je dohromady do takových skupin a forem, jaké si přeje, a jejich abstraktní existenci propůjčuje konzistenci a skutečnost, přičemž je lije tak, jako by spolu s formou nějakého obrazu náležely k jiné látce…“

Ruskin samozřejmě četl Wordsworthovu „Předmluvu“ k druhému vydání Lyrických balad. Domnívám se, že za těmito definicemi slyším onu slavnou básníkovu pasáž, v níž odkazuje k aktu básnické činnosti, která „svůj původ odvozuje od emocí, na něž vzpomínáme v klidu. O takové emoci meditujeme tak dlouho, až se – jako určitá specifická reakce – klid začne postupně ztrácet a pomalu se vynoří emoce podobná té, jakou jsme zažili nad předmětem naší meditace, a ta ovládne našimysl, jako by byla skutečností.“ (přel. Zdeněk Hron)

Jistě musel číst také Coleridge, jehož teo­rie fantazie, prvotní a druhotné imaginace, nebyla nikdy hlásána směleji. Ruskinova teorie není s Coleridgovou úplně příbuzná, ale to, co Ruskin v praxi skutečně dělá, je působivé. Zdá se, že se v každém z těchto modů pohybuje s lehkostí. Někdy se to ovšem jeví tak, že není schopen rozlišit mezi akty pronikajícího vidění a vidění kontemplativního – nejenže z fenoménů čte, rovněž se do nich včítá –, nicméně proniká hluboce do jednotlivostí, aniž by se zdálo, že ztrácí smysl pro jejich integraci v celek. Jako by nás opravdu uvrhl do obrazů. A skutečně, svým způsobem tak často činí: Turnerovy obrazy jsou mnohdy zaměřeny na nějaký lidský zážitek, například na loď na moři, a Ruskin, jehož zájmem v celé knize Moderní malíři je vylíčení krajiny, často vynechá základní charakteristický rys a místo toho obsadí tento prostor vlastní myslí. A my, kteří se díváme jeho prostřednictvím, se imaginativně ocitáme přímo v centru dění. 

Ruskin dosáhl tohoto účinku specifickým způsobem. Když interpretuje krajinu nebo malbu, nejprve představí celek, často se jedná o extázi. Pak přejde k oblasti sugestivních detailů a každým z nich pronikne až k jeho esenciální kvalitě – aby nakonec došel k imaginativnímu vnímání celku, který je víc než jen souhrnem všech částí. Tím proměňuje statické líčení ve vyprávění, v němž jasně vyjadřuje, co se děje, zvláště díky užití rázných sloves, evokativních předložkových výrazů a řetězením vedlejších vět. To, co je v malbě souběhem účinků vnímaných v prostorových vztazích, se v Ruskinově vyprávění stává sledem událostí v čase. 
 

Z anglického originálu A Way of Seeing: Perception, Imagination, and Poetry, vydaného v roce 2003 nezávislou neziskovou organizací SteinerBooks, přeložil Adam Borzič. Celý Allisonův esej najdete v Tvaru 10/2013.
 

 

Vybrané články z této rubriky:

Aktuálně

Le web est mort, vive le web!

od konce září máme nové internetové stránky. Najdete je na nezměněné adrese www.itvar.cz. Plus twitterový profil a podobné vymoženosti, ach jo...

Léto!

Milí čtenáři, přejeme vám krásné a poklidné prázdniny a v měsíci září se těšíme opět nashledanou. Čtrnácté číslo vyjde ve čtvrtek 10. září.

Anna Barkovová: ***

v překladu Radky Rubilinové

otevřený dopis Tomáše Čady premiérovi vlády ČR Bohuslavu Sobotkovi

k Tomášovu stanovisku se připojuje i náš časopis

Poslední předprázdninové číslo Tvaru vyjde ve čtvrtek 25. června

Milí čtenáři, třináctka je baže šťastné číslo! „Přepis přítomnosti“ obnažil si nejen paže a duní vesmírem & pod peřinou funí: Spisovatelé se sjeli lajnou slov!!! Je literatura páže, nebo král?!? A co káže?!? Černé na bílém?!? Dražé projevů?!? Tu chválou, tu kvílem?!? — A do toho Točité věty a Život za životem… Item ibidem složité světy & chorobné květy básníkova psaní… Že na vás jde spaní? To nevadí. V Zuckerbergově arestu vám Frau Cukrblik ráda poradí: „Dejte si na fejs selfie s Husem Janem!“ Žít je tak krásné, dokud nevyvanem…

Pište pro Včelku

Rádi píšete dětské příběhy? Nebo je máte už v šuplíku? Jste začínající autor nebo autorka? Server Včelka.cz spotřebuje spoustu textů...
 
Registrace
 

Nejčastěji vycházející literární časopis v českých zemích
Letos již 31. ročník

Tvar, Na Florenci 3, 110 00 Praha 1
tel.: 234 612 398, 234 612 399
redakce@itvar.cz
Webdesign a webhosting Saturn-Toya s.r.o.
Hledaný výraz