Když systém selže...

Při hledání vhodného sedátka na diskusi o ghettech v Předlicích a Přednádraží jsem viděla paní, která přišla s malým černým pejskem. Kamkoli si sedla, tam za ní běhali dva velcí bílí a doráželi na toho drobečka. Jejich majiteli bylo zjevně jedno, co dělají stejně jako všem ostatním, kromě majitelky štěněte. Ještě v první třetině diskuse se paní musela zvednout a přesunout se, aby měla od hafanů pokoj. Kdyby tam paní nebyla, bůhví co by se se štěnetem stalo.

Café v lese pořádá výjimečné přednášky a diskuse na rozličná témata. Beseda Předlice a Přednádraží – Co jsme viděli? Co bude dál? o situaci v romských ghettech, kde hlavními přispívajícími byli přímí aktéři, kteří buď bojovali o své domovy, nebo pomáhali ostatním, aby nepřišli o střechu nad hlavou. Celou akci pořádala iniciativa Bydlení pro všechny. Akci zahájila projekce traileru dokumentu Kde budeme bydlet? od Ivanky Čonkové. Následovalo představení hostů: moderátor diskuse Ondřej Slačálek si pozval squatterku Pupush ze squatu Cibulka, Imricha Horvátha, který stále bydlí v Přednádraží, Ivetu z Předlic a „obecného škůdce“ Miroslava Brože, vedoucího hnutí Konexe.

Už z prvních promluv bylo patrné, jak citlivá je celá věc pro každého aktéra. Iveta téměř nebyla schopná slova, několik měsíců jednala za celou svoji rodinu, když byli vyhozeni z domu, protože hrozilo jeho zborcení. Ze dne na den byli vystěhováni do tělocvičny a pak nastal boj o místo k žití. Naštěstí jí pomohlo sdružení Konexe, kterému – jak tvrdí a já jí to věřím – bude do konce života vděčná.

Představte si, že platíte nájem, poměrně velký, protože jste cikán a jinde než v ghettu vám byt nepronajmou. Majitel domu je taky cikán, ovšem bohatý, a proto své prostory „solidárně“ pronajímá za zhruba dvoj- až trojnásobek běžného nájmu. O dům se nestará, a když mu řekne hygiena, že byty jsou nadále neobyvatelné a nájemníkům hrozí úraz, vyřeší situaci tak, že vezme gorily a rodiny vyhodí na ulici. Zhruba takhle vypadá situace v Předlicích očima jejich obyvatel. Některé domy už jsou vystěhované, u jiných hrozí jejich samovolný sesuv a přitom jsou dál obývány rodiny s dětmi, které nemají kam jít. Policie i úřady jdou překvapivě na ruku majitelům domu, ghetto nikdy nepatřilo k oblíbeným městským čtvrtím a za bakšiš si koupíte ledacos, i přízeň. Zvláštní roli v celé kauze sehrál Člověk v tísni: zřejmě netuší, kdo je vlastně v tísni, a tak jedná „v zájmu“ vystěhovaných, aniž by je přizval nebo se jich byť jen zeptal na jejich názor. Sám ředitel organizace Šimon Pánek tvrdí, že si za to dotyční mohou sami. Dva velcí bílí psi.

Naštěstí je zde ona majitelka v podobě sdružení Konexe. V Ústí ani v Ostravě si toto sdružení oblibu nezískalo, protože brání plnění vyšších cílů tím, že se zastává cikánů. Na ředitele Konexe M. Brože bylo dokonce podáno trestní oznámení pro maření výkonu veřejného činitele. V poměrně rasistickém Česku se jim asi taky větších zásluh nikdy nedostane, málokomu ovšem dochází, že malým pejskem se v životě může stát každý z nás.
 

Barbora Janáková