Tvar 2/2010

Druhé číslo Tvaru určitě potěší nejen hispanisty, ale i všechny příznivce španělsky psané literatury. Hrdinkou úvodního rozhovoru je překladatelka ze španělštiny, francouzštiny a italštiny Anežka Charvátová, řeč se točí hlavně kolem Divokých detektivů Roberta Bolaña, ale i kolem jiných autorů a v neposlední řadě kolem literárního provozu obecně. Bolañovi je věnován i příjemně divoký esej tohoto čísla, jehož autorem je v Praze žijící Chilan Jorge Zúñiga Pavlov.

Dvojrecenze se zabývá třetím svazkem básní Čana (rec. Martin Veselka a Ondřej Hanus).

Pavel Janoušek 969 slovy kriticky pojednal Zónu nadšení Jozefa Banáše – příliš nadšený ale není.

Jednu otázku Tvar položil Ivanu Matouškovi a týká se odchodu Autora Quijota Ivana Matouška ze stránek Tvaru.

Píseň (přesněji básně dvě) za dobrou mediální práci putuje tentokrát iniciátorům a signatářům petice za záchranu již vydaného Lexikonu české literatury.

Sloupek proti množícím se dubletám v češtině pořídil Gabriel Pleska, a pořídil ještě několik podnětných publicistických miniútvarů v tomto čísle, Poznámku, Ejhle slovo (zadeček), jakož i fotograficky vyargumentovanou glosu Na všech sloupích. Pleskova publicistika je doplněna fejetonem Michala Janaty Kdyby.

S glosářem pokračuje Patrik Linhart a s Francouzským oknem Ladislava Chateau. Pokračuje i Vývěr struktur Jakuba Vaníčka, téma je dnes opravdu rozkošné: Perverzní zaujetí naleptaným narativem.

Luboš Antonín připomíná Friedricha Roth-Scholze, jím vydané knihy i jeho podíl na „píárku“ hraběte Šporka.  

O dopisech Milana Jankoviče píše Ondřej Sládek. Celoroční anketa k 200. máchovskému jubileu A co Mácha? natrefila na reklamního agenta, dříve flétnistu.

Celé čtyři tiskové strany zaujímá obsah ročníku 2009, ku potěše těch, kteří něco hledají, anebo si jen chtějí zavzpomínat, co to vlastně celý rok četli.

Beletrie, jak se dalo čekat, bude provenience hispánské (prózy Horacia Quiroga a Zoé Valdésové); jen poezie Wandy Heinrichové je poněkud nešpanělská.

Za překlady děkujeme Magdaleně Turoňové a Veronice Štefanové, za výtvarné oživení Vítu Ondráčkovi.

Vedení Výlovu bylo svěřeno Luboru Kasalovi a lovil, div že sítě nestrhal Maxem Hastingsem: Armagedon (Bitva o Německo 1944–1945) a Gabrielou Kristek: A marš mi hrál zvuk děl.

 Recenze:
Zlata Kufnerová: Čtení o překládání (rec. Zdenka Heřmanová)
Haruki Murakami: Sputnik, má láska (rec. Jan Jurek)
Petra Dvořáková: Já jsem hlad (rec. Eva Klíčová)¨
Chandak Sengoopta: Otto Weininger – Sexualita a věda v císařské Vídni (rec. Tomáš Bojar)
Milan Řepa (ed.) 19. století v nás. Modely, instituce a reprezentace, které přetrvaly (rec. Rudolf Kučera)
John Steinbeck: Činy krále Artuše a jeho vznešených rytířů (rec. Martin Malenovský)
Simon Mawer: Skleněný pokoj (rec. Jakub Vaníček)
Jusé Luís Peixoto: Dítě v troskách (rec. Martin Skýpala)

PaTvar: Petr Salava – Andrea Ježková – Andrea Koch: To byl teda gól! Zlá ovce se obdivuje vranám, poslední rozptýlení obstarala Vlaďka Kuchtová u náhrobku Julia Grégra.