Osmé číslo Tvaru přináší rozhovor se socioložkou Jiřinou Šiklovou, řeč je nespokojencích, o generacích, ale samozřejmě také o literatuře.
Dvakrát je recenzována Číňanova pěna Vladimíra Binara (rec. Jan Štolba a Roman Kanda), Pavel Janoušek se zaobírá Žítkovskými bohyněmi Kateřiny Tučkové.
Jednu otázku položil Tvar D. M. Duţovi a týká se letošního veletrhu Svět knihy. V rubrice Zasláno je otištěno prohlášení grantové komise při MK ČR pro podporu literárních periodik a akcí.
„Ulžeme lháře jeho vlastní lží,“ vyzývá ve své stati Jan Kubíček a podrobně vysvětluje svou představu o tom, co by mělo být úkolem literatury a literární kritiky. S článkem Jana Kubíčka kontrastuje podobenství Pavla Ctibora o dějích uvnitř a vně, na stranu vnějšku se pak jednoznačně staví respondent celoročního lidového průzkumu Dalibora Demela na téma K čemu jsou vám dobré knihy.
Jakub Vaníček se zamýšlí nad povídkami Jana Zábrany; Acheron Ivana Achera a Pavla Novotného se tentokrát veze na notě divoké jak z Kusturicových filmů.
Polemika s Jakubem Vaníčkem nad Medovými kuželkami Petra Krále, do které se v předchozích číslech zapojil Jaromír Typlt a Adam Borzič, je předmětem úvahy Lukáše Prokopa, zatímco Gabriel Pleska je v svém sloupku smutný z dvou jazykových příruček dostupných na internetu.
O Magnesii Liteře se toho něco namluvilo, nicméně Tvar uveřejňuje údaje, které zůstaly stranou zájmu televizních kamer, s přesvědčením, že jsou stejně důležité jako soupiska vítězů: seznamy knih, které byly v kategorii próza a poezie do soutěže přihlášeny a také seznam porotců, kteří vítěze odborně vybírali. Totéž se děje na stránkách Tvaru s Cenou Jiřího Ortena, určenou pro české autory do 30 let.
Adam Borzič připomíná nikaragujského básníka Ernesta Cardenala a potěšeni (či pobouřeni) elegantní snůškou polodrbů a filozoficko-satirických šlehů Patrika Linharta se můžeme zastavit u Ivana Matouška coby malíře – článek o jeho výtvarných činech s názvem Poutník zelených vanutí napsal Martin Langer, reprodukce Matouškových obrazů krášlí tyto i jiné stránky čísla.
Jeremiášův vztek se svou osmou částí přibližuje vyvrcholení, zatímco Luboš Antonín, neutuchající ve svém slídění po zámeckých knihovnách a jejich pokladech, se tentokrát zaměřil na trosečníky a trosečnictví.
Na stránkách beletrie se sešli dva Vávrové – jednak básník Martin Vávra, jednak Stanislav Vávra, zakladatel legendárních Libeňských psychiků. Dále je možno si přečíst „historickou poemu“ Romana Ropse a „psaníčka“ Jiřího Dynky.
Výlov Svatavy Antošové je věnován knize Jak jste tak mohli žít? Františka Janoucha a Arnošta Kolmana, a na řadu přicházejí recenze:
Alain de Botton: Architektura štěstí (rec. Pavel Ondračka)
Patrick Lapeyre: Život je krátký a touha bez konce (rec. Zuzana Kůrová)
Jitka N. Srbová: Někdo se loudá po psím (rec. Ladislav Selepko)
Stephen Weeks: Daniela (rec. Eva Škamlová)
František Dryje: Devět způsobů jak přijít o rozum (rec. Petr Král)
František Listopad: Curricula (rec. Jakub Chrobák)
Irena Dousková: Darda (rec. Alena Fialová)
Tomáš Přidal: Pikantní poldové (rec. Michèle Baladránová)
Poslední stranu zdobí další část seriálu městského folkloristy Petra Janečka, v tomto pokračování došlo na záhadný a řekněme světově proslulý nápis Servít je vůl; rubrice Výročí vévodí osmdesátiny literárního kritika a historika Jaroslava Meda; Zlá ovce je zlá a definitivní tečku za tímto číslem Tvaru tvoří fejeton Václava Buriana Gulášek, který není o jídle.
Nejčastěji vycházející literární časopis v českých zemích
Letos již 35. ročník