Tvar 11/2012

Tvar č. 11/2012 přináší v rekordním čase (přece jen, čtrnáctideník má své výrobní lhůty) rozhovor s Vratislavem Maňákem, čerstvým laureátem Ortenovy ceny. Mladý prozaik byl dekorován ve čtvrtek 17. 5. na pražském výstavišti za sbírku povídek Šaty z igelitu. Kromě rozhovoru a laudatia je v tomto čísle také Maňákova rukopisná povídka Otep ve sněhu. 

Dvojí recenze se dostalo publikaci literárně teoretické s názvem Intermediální poetika příběhu, kterou edičně připravily Stanislava Fedrová a Alice Jedličková. Recenzoval Ondřej Sekal a Richard Změlík. V těsném sousedství je uveřejněna také stručná prosba, kterou Lubor Kasal z pozice šéfredaktora Tvaru adresoval Janu Těsnohlídkovi ml. 

Pavel Janoušek věnoval svých 969 slov o próze románu Rybí krev od Jiřího Hájíčka, spisovatele, který svého času učinil lokální díru do světa Selským barokem. O několik stránek dál nalezneme v „protirubrice“ Michala Jareše, zaměřené na čerstvou českou poezii (počet slov proměnlivý), recenzi sbírky Čeřeny Tomáše Lotockého. 

Jednu otázku na téma škrty v Českém rozhlase, resp. jak se tyto dotknou vysílání stanice Vltava a její literárně-dramatické produkce, položil Tvar Jiřímu Mengerovi, náměstkovi ředitele ČRo. Stylovou odpověď na stránce doplňuje krátká poznámka Jana Dlaska. 

Studii o poezii Jiřího Golda napsala Simona Martínková-Racková, Svatava Antošová obsáhlým článkem připomíná 90. výročí narození Zbyňka Havlíčka. Zkrátka nepřišel ani Literární život – přináší zprávu o křtu vzpomínkové knihy Dva zelené tóny Bohumily Grögerové. Pod názvem Iluminismus jasnozřivého šílenství se skrývá esej Gustava Erharta o Leonoře Carringtonové, surrealistické malířce, která zemřela loni v květnu v Mexiku. 

Jakub Vaníček se vrací k románu Kateřiny Tučkové Žítkovské bohyně v poněkud širším kontextu a klade si nad ním otázky týkající se samotného žánru historického románu; nad knihou Zdeny Bratršovské a Františka Hrdličky Soumrak utopií se zase Ladislava Chateau zamýšlí nad jazykem píšících dvojic, ale také nad „parametry“ hrdinství – proti bratrům Mašínům zmiňovaným v knize staví poněkud jiný typ hrdinství dnešního. 

V pravidelném Slintbloku se Pavel Ctibor zabývá nálezem „buchny“ a děsem, který takový nález dokáže způsobit, zatímco Vlaďka Kuchtová putuje bezpečnějšími cestami – po stopách (a také pamětních deskách či pomnících) Karoliny Světlé v české krajině.  

Adam Borzič věnoval svou úvahu Nepřizpůsobiví rapeři dvěma „peckám“ rapera Lipo a raperky Potmě.

Na následnující stránce Svatava Antošová ve svém sloupku Bez servítků komentuje vltavskou čajovnu Igora Malijevského, zatímco Patrik Linhart (bez servítků i s nimi) celý zbytek světa.

V 11. části Jeremiášova vzteku dokončil své svědectví tělocvikář, v polemice Jan Štolba nesouhlasí s recenzí Ondřeje Hanuse na povídky Marka Šindelky. Luboš Antonín přináší a komentuje rytiny z rozmanitých lovů.

Beletrii – vedle již zmíněné povídky Vratislava Maňáka – zastupuje poezie Jiřího Staňka a ukázka z chystané knihy aforismů a gregerií Miroslava Huptycha. Za výtvarno zde vděčíme Vítu Ondráčkovi a Petru P. Paynovi.

Výlovu se zhostil Lubor Kasal, předmětem jeho úvah se stal básnický almanach Básníci nad soutokem a kniha Marie Formáčkové Václav Havel. Život jako absurdní drama.

Recenzní rubrika pojednává tyto knihy:
Jan Sojka: V srpnové žízni (rec. Vladimír Novotný)
Dan Burstein, Arne de Keijzer, John-Henri Holmberg: Tajemství dívky s dračím tetováním. Záhady kolem Stiega Larssona a nejnapínavějších thrillerů naší doby (rec. Jan Dlask)
Jakub Šofar: Zradidla čili lapy (rec. Patrik Linhart)
Halldór Laxness: Křesťanství pod ledovcem (rec. Marika Kimatraiová)
Oldřich Mikulášek: Chléb pod sněhem (publicistické texty) (rec. Aleš Misař)
Jan Burian: Nežádoucí návraty E. F. Buriana (rec. František Knopp)
Jitka Rauchová: Spoutané divadlo (rec. Lenka Housková)

Úvahou o měnících se časech si městský folklorista Petr Janeček připravuje půdu pro drobnou změnu předmětu svého pozorování – od velkoryse pojednaných „latrinálií“ v minulých číslech k absurdním dětským (a možná i jiným) anekdotám v číslech budoucích – těšme se.

O duchu doby píše ve svém fejetonu Václav Burian, a kdo je zvědav na to, co dělá Zlá ovce, tak ta je tentokrát dosti zrasovaná ježkem.