Novinky

Tváří v Tvar

Rusko je národ mezi národy. Rozhovor s Martinem C. Putnou a Ondřejem Slačálkem

FotoFET

Zlá ovce

V novém čísle Tvaru, jež vyjde ve čtvrtek 5. února, se vypravíme do Belgie, najdete v něm obsáhlý blok věnovaný belgické frankofonní (valonské) kultuře

Milý čtenáři, zanechej při i kližby očí! Tvar číslo tři se v kosmu točí! Seš Valon, nebo Vlám? / Balón, nebo klam? / Jean Pražan, nebo Kotěhůlkan? / Klaníš se vidličce, anebo čínskejm hůlkám?“ Toť brilantní erupce & aeternální wulkán… Rozpolcená Belgie? Surreálný stesk? Oui, Zvonkohráč Helgy je – a na jeho pleš: plesk! Belgie, máš mnoho tváří!!! (A blíže k Medíně: „Slečně Jairové se nyní daří… v župánku ech nevinně… pohrává si s každou věcí, jež dospěla na své jisto…“) Poirot & Manneken Pis zaujali v lóži místo.

editorial Adama Borziče

Stesk po domově – autobiografie Belgie

Řada belgických spisovatelů se rozhodla usadit (a prosadit) v Paříži, onom kulturním magnetu, jehož síla je o to mocnější, mluvíte-li stejným jazykem. Belgickou kulturní emigraci provází společensky širší jev: schizofrenie země rozdělené mezi tři brojící etnika, většinové Vlámy a Valony a menšinové německojazyčné společenství, a několik jazyků či jejich variet, z nichž můžeme jmenovat na románské straně valonštinu a francouzštinu a na straně germánské vlámštinu, nizozemštinu a němčinu. Počet těchto jazyků vzrůstá s nuancovanější sebeidentifikací jejich mluvčích, takže kromě dialektů (pikardština, champenoiština, východní a západní vlámština atd.) se ještě, co se francouzštiny týče, rozlišuje francouzština jednak francouzská, jednak belgická, charakterizovaná určitými výslovnostními a lexikálními zvláštnostmi. Právě v belgické francouzštině je napsán román koncipovaný jako výstřední slovník belgičnosti, jímž se autor Patrick Roegiers, který se v roce 1983 natrvalo přestěhoval do Paříže, zapsal do dlouhé řady belgických autorů snažících se odpovědět na otázku, k níž společenské poměry jejich vlasti vybízejí: V čem spočívá belgická identita?, tedy Kdo jsem? Roegiers se v předmluvě ke svému románu svěřuje, že ho k napsání románu inspiroval pohled na umírajícího otce trpícího ztrátou paměti.

Rozpolcení až do smrti

rozhovor s česko-belgickou dokumentaristkou Evou Houdovou

FotoFET

foto Jan Ivor Stříbrný

Zlá ovce

Tvar dobývá Albánii

Náš obtýdeník je slavný už i v Albánii. V albánském deníku Gazeta Express 29. ledna zmiňují, že v Tvaru vyšla povídka Ylljet Aliçky Těžký rok.

Ve čtvrtek 22. ledna vyšlo druhé letošní číslo Tvaru

Milí čtenáři,
sice ještě leden — než dvojka tu je už! Nuž (nebo nuže?): muže (Jiřího Padevěta) ohodnotil muž (P. J.). Ecce! Zlatá věta směrem k Mekce: „Neboť pravidelné opakování téhož, byť jakkoli vtipného principu, zákonitě v adresátech rodí pocit únavy ze stereotypu a zbavuje je povinnosti dat si ,ještě jednu rundu‘: knihu dočíst.“ Dočista Jelen čtenář zří Hrušeň a na ní Stehlíka, a z nosu šušeň… ne, to se neříká! Říká se, že demokracie je už odepsaná? Pravda… dávno to již není panna, leč poslední leč?! Ó ovce drahá! Vyvarujíc se lovce: sytě meč! (Pardon: beč.)

editorial Adama Borziče

Milí čtenáři Tvaru,
když jsme připravovali toto číslo a žádali Ivana Štampacha o esej na téma duchovních kořenů demokracie, netušili jsme, že se tak děsivě synchronizujeme s hrůznou událostí. Teror v Paříži otřásl celým světem. Vraždění v redakci Charlie Hebdo bylo útokem nejen na právo na život, ale stejně tak na svobodu slova – na svobodnou společnost. Tato událost probouzí nejrůznější reakce; poukázal bych na dvě nejproblematičtější.

Ve čtvrtek 8. ledna vyšlo první číslo nového ročníku

první číslo nového roku lahodí ruce, nosu i oku! Ó leda koleda tříkrálová z novotvaru na vás volá: Šmatelka, Šindelka, Šedivý? Pak ať se nikdo nediví! Mapa Anny? Jak se to tak stane…? (Že vše vůkol jaksi pobryndané.) „Máchovou stopou a Kafkovou slotou, ou / daleko od Moskvy v podpaždí s Ottou…“ (Rozuměj „slovníkem naučným“ – a v lecčems taky poučným!) Vím! Rým předchozí prázdný jak dým, leč olbřímí stín dobrácké Ovce jako car veliký zastínil diplomy Drážďanské lyriky… Jak jest jen svět ten přepestře všeliký.

A zase ty věčné novoroční otázky...

PF 2015

Do nového roku přejeme svým čtenářům a podpůrcům vše dobré a těšíme se na shledanou 8. ledna, kdy vyjde první číslo 26. ročníku.

Tvar 21/2014

Milí čtenáři, budou Vánoce – a s nimi číslo dvacáté prvé! Že by se ve vás nedořezal krve? Krucifix v přirození a Čtyři kvartety? Šandu a Eliota či pussinku od tety? Pusinky bílkové, pěkně nafoukané? Předběžná ohledání (jak napsal Pe. Pa. Payne) & Batmani zcela normální (jak napsal truvér Herot)? Herr Rot Linhart (& his pen art) se jen nerad s vámi loučí, též svámí Kahuda mává vám svou loučí… A my se přidáváme, co celý rok jsme pro vás vše tiskli (rozuměj v Tvaru, a ne bojácně pysky!). Your pour felicité DREAM TEAM, v. r. Haf.

FotoFET – ani váš adiktolog vás nezachrání

Melissa Pink & Tvar vyhlašují soutěž o fotografii dvoutýdne.

Tvar 20/2014

Milí čtenáři,
je tu vnadná dvacítka! Její lýtka – ach, toť Hovězí kostky! Její boky Penis papežův! Trpíte přemírou lýka? Úbytkem konopí? Absolutním, pardon, vyprázdněním? S kosmem scelením? Pak jste HAPPY PEOPLE, neb těžce IN! Já vím: být naráz objeta cizí řečí & eukalypty, to musí být náraz. Kdo jej přežije, kdo úkoluje spisovatele?! – Billa, pardon, Albert Krásno i pro Vás, aby bylo jasno, ve Walesu svatý hledal Grál! Král stál opodál a lál Zlé ovci, že to s ní jde s kopci. Pardon, s kopce. Znáte skopce.

editorial Adama Borziče

Milí čtenáři Tvaru,
tak jako posledně, i tentokrát zamířím na území události probíhající za bezprostředními hranicemi Tvaru. (Ovšem jak vidno již delší dobu, v našem obtýdeníku do sebe vnější a vnitřní plynule přechází.) Abychom však mohli k této události dospět, je třeba se vrátit v čase, oprášit několik zažloutlých stránek. Bylo to právě na stránkách našeho periodika, v prvním lednovém čísle roku 2013, kdy Tvar poprvé vyšel z dílny nové redakce: kritik Karel Piorecký si postěžoval na problematičnost stávajících spisovatelských organizací – zvláště na nefunkčnost Obce spisovatelů.

Žertovné větné rozbory se Zlou ovcí

Tvar 19/2014

Milí čtenáři,
devatenácté číslo letošního Tvaru tu je! Túje Větrů, smrky Tem a borky Přítomností! Leč nedosti na tom: Okamžik medvěda brousí si zuby & Mr. Stephen King nás řítí do záhuby… A V zajetí nekonečného růstu již brzy dočkáme se… Čeho? Nu přece, cha cha, PŮSTU! Vše završí pak Novopacké peklo v Dejvicích. A kdo by snad stále neměl vodu na plicích, ten po tobogánu Paní Psyché opustí život a s ním koncepty liché… Vivat slovní godemiché! Nafouklé mrtvoly od Chuchle až k Michli… (To máme za to, že jsme tolik zpychli.)

editorial Adama Borziče

tento editorial vzniká den před 17. listopadem, kdy si připomínáme 25 let od sametové revoluce. Čtvrt století demokracie v naší zemi si věru zaslouží připomenutí. K tomuto výročí lze v zásadě přistoupit dvěma způsoby: první, nazvěme jej oslavným, ve veřejném mediálním prostoru převládá. Je tu ale ještě přístup druhý: kontemplativní. Jistě, oslavy k životu patří, dokonce mám dojem, že naše sekulární společnost jich má málo. Nabízí se však otázka, zda právě výročí sametové revoluce je onou událostí, které si zaslouží billboardy, festivaly svobody a všelijaké další mediální kejkle. Zdá se mi, že i čtvrt století od nastolení demokracie nám stále uniká, že rozdíl mezi demokracií a totalitně orientovanými systémy spočívá v tom, že demokracie je systém, který musí sám sebe vždy znovu kriticky zkoumat a reflektovat.

Zlá ovce a její béknutí k listopadovému výročí

Tvar 18/2014

Milí čtenáři, osmnácté číslo na prahu listopadu září! Že by protimluv? Ne, jen radost v kalendáři, jen láska v moll a v dur nenávisti… Držme se! Pusťme se! Jsme si jisti, co že vlastně chceme? Plujeme dál: Měla jsem pocit, že se tu „dělá poezie“. A jak se vám, madam, s pocitem tím žije? Jistota domova: dítě v chlóru. Tóru v kiosku nekoupíš. Piš: Ať žijí duchové! (Což zme jakó tak ňák my všeci…) Uchop, drž se, pusť a leť! V novém čísle opět celý svět: Papežství & poluce & nad hroby opar & tajná slast & na opary mast!

editorial Adama Borziče