Třetí číslo Tvaru otevírá ho rozhovor s Terezou Stöckelovou, socioložkou a mluvčí sdružení ProAlt. S rozhovorem mírně koresponduje také článek filozofa Milana Valacha Člověk, hodnoty a kapitalismus, a také stať Svatavy Antošové Opravdu demokracie selhává? o knize britského historika a politologa Tonyho Judta Zle se vede na zemi s podtitulem Pojednání o naší současné nespokojenosti. Pavel Novotný rozvíjí z pozic učitele německé literatury ve svém článku Básník není svazák do krajnosti některé výtky proti vlně angažovanosti v poezii, formulované B. Správcovou v prvním letošním čísle Tvaru.
Dvakrát je recenzována nová próza Michala Ajvaze Lucemburská zahrada (Ivan M. Havel a Veronika Košnarová), 969 slov ztratil Pavel Janoušek o próze Reného Vaňka Soma secundarium, 796 slov pak Michal Jareš o básnické sbírce Nemístnosti Michaely Keroušové.
Na otázku Tvaru týkající se semináře tvůrčího psaní Krocení literární múzy odpovídá Andrea Procházková, Michal Škrabal dále v poznámce upozorňuje na novou podobu webových stránek Tvaru.
Slintblok Pavla Ctibora je naplněn podobenstvím o proleženinách, Patrik Linhart se ve své Čističce pochechtává nad Reflexem (resp. tam uveřejněným článkem o nejhorších erotických scénách v české literatuře), anketou Lidových novin i nad lecčím dalším. V rubrice Kruhem knih se Jakub Vaníček dále věnuje způsobu ztvárnění dějin v literatuře, tentokrát své úvahy neopírá o nic tenčího, než je Tolstého Vojna a mír.
Průzkum mezi lidmi nejrůznějších stavů a letor provádí letos Dalibor Demel za pomoci cynické otázky: K čemu jsou vám knihy a kolik jste případně za ně ochoten/ochotna vysolit? Tradičně nejznepokojivější odpovědi přicházejí z řad studentstva – což se děje i nyní.
Třetí částí pokračuje novela Jeremiášův vztek Milana Urzy, začíná zde jít do tuhého. Publicistice zadost činí Zdena Šmídová kritickým ohlédnutím za rokem 2011 na české kulturní scéně, své schytává též dabing.
Beletrii reprezentují dvě rozsáhlé básně dvou mladých básníků Petra Řeháka a Jakuba Řeháka. V obou případech hraje roli Praha, láska a reflexe současnosti.
Velmi snivého Výlovu se dopustil Miroslav Fišmeister, v čísle se najdou i dvě zprávy o literárním životě – o tom hudebně literárním v Domě čtení (večer Jaromíra Typlta, Martina Smolky a Petra Cíglera) a také v Jiným kafi (večer básníků, reflektujících veršem své dočasné pobyty na psychiatrii – Jiří Staněk, Věra Dumková a Roman Szpuk).
Recenze:
Michal Faber: Někdy prostě prší (rec. Zdeněk Beran)
Hayden White: Metahistorie (rec. Aleš Haman)
Björn Larsson: Filologův sen (rec. Erik Gilk)
Eugen Brikcius: Mesón el cento. Spouštění s milou (rec. Zdena Šmídová)
Petr Janeček (ed.) Folklor atomového věku. Kolektivně sdílené prvky expresivní kultury v soudobé české společnosti. (rec. Tomáš Kavka)
Olga Černá, Věra Volfová: Z domu a zahrady (rec. Vladislav Reisinger)
Žaneta Lichtenbergová: Ptáci vykolejili z brázd (rec. Simona Martínková-Racková)
Josef Formánek: Umřel jsem v sobotu (rec. Zuzana Kůrová)
Poslední strana: Pod názvem Skákal Klaus přes Bauhaus se skrývá další pokračování seriálu městského folkloristy Petra Janečka, fejeton Václava Buriana je o patnících a milnících, zatímco Zlá ovce způsobila chaos v evoluci.
Číslo je vyzdobeno kresbami Heleny Čubové.
Nejčastěji vycházející literární časopis v českých zemích
Letos již 35. ročník