Tvar č. 10/2012 je částečně vyladěn překladatelsky, což předznamenává úvodní rozhovor s překladatelem Richardem Podaným. Rozhovor je o několik stránek dále doplněn také ukázkou z jeho dosud nevydaného překladu knihy Davida Lodge o spisovateli H. G. Wellsovi. H. G. Wells, resp. jeho kniha Rusko v mlze, je shodou okolností také předmětem úvah Jakuba Vaníčka.
Jednu otázku, týkající se výběru autorů do české antologie časopisu Die Horen, položil Tvar německému bohemistovi (a překladateli) Mirku Kraetschovi.
Dvakrát je recenzována novela Marka Šindelky Zůstaňte s námi (rec. Ondřej Hanus a Aleš Haman). Ve své rubrice, zaměřené na současnou českou prózu, se Pavel Janoušek zaobírá románem Karla Rady Kluci, kde jste?.
Adam Borzič se zamýšlí nad celkem a celistvostí, Pavel Janoušek pod názvem Doxá publikuje rozsáhlou stať o tom, kam se za posledních deset let posunulo vědecké přemýšlení o literatuře. Knihu Karla Pioreckého Česká poezie v postmoderní situaci přečetla a kriticky pojednala Božena Správcová ve stati Uzávorkováno.
Stefan Stegi se polemickým článkem Kubíček a bábovička vrací k metakritickému pojednání Jana Kubíčka, v pravidelném Slintbloku komentuje Pavel Ctibor lidská počínání s graciézním nadhledem, levitujícím v rozmanitých vrstvách a zjevujícím se v nečekaných zákoutích reality.
O finském máji referuje Marika Kimatraiová, o vztahu obchodníků ke knihám se můžeme dozvědět z pokračování lidové ankety Dalibora Demela.
Čističku Patrika Linharta doplňuje obrázek z literárního života (večer časopisu H_aluze).
Předmětem další dětské „recenze“ (formou rozhovoru s živým dětským čtenářem) se stala kniha Michala Čunderleho Jak byla vosa Marcelka ráda, že je. Sloupek Gabriela Plesky tentokrát není tak moc lingvistický, jak si možná laskavý čtenář uvykl, ale spíše jemně, pozitivně moralizující.
Jeremiášův vztek od Milana Urzy pokračuje svědectvím zupáckého tělocvikáře, rubrika Acheron (autorské dvojice Ivan Acher – Pavel Novotný) plení hájemství dědků, zatímco se Luboš Antonín v Přítmí zámeckých knihoven oddal čokoládě a kávě, resp. historii jejich zdomácnění a ochutnávání na starém kontinentu.
Na stránkách věnovaných beletrii se skví dva rumunští prozaici (Mircea Ciobanu a Vlad Zografi) v překladu Jindřicha Vacka, již zmíněná ukázka překladu životopisného románu Davida Lodge od Richarda Podaného a také, abychom učinili zadost májovému času, básnická skladba Milenci od mladého básníka Roberta Antropia.
Výlov uchystal jeden z mála skutečně praktikujících rybářů mezi českými literáty: Vít Kremlička. Do sítí se mu chytila Francesca Petrizzová s románem Paměti běhny, opět ten Spící Hrůza – sbírka povídek Patrika Linharta a verše Jany Witthedové Litiluisté nosí železnou korunu a navštěvují krále.
Také v recenzní rubrice je více titulů překladových, než je v Tvaru běžné:
Varlam Šalamov: Kolymské povídky (rec. Blanka Kostřicová)
Václav Vaněk, Petra Hesová, Jakub Říha (eds.): Staré a nové světy. Tři české romantické novely (rec. Dalibor Tureček)
Sofi Oksanen: Stalinovy krávy (rec. Viola Parente-Čapková)
Milena Šubrtová a kol.: Pohádkové příběhy v české literatuře pro děti a mládež 1990–2010 (rec. Olga Kubeczková)
Milan Šedivý: V černé i v bílé (rec. Radek Fridrich)
Pavel Růžek: Bez růže (rec. Alena Fialová)
Jean-Marie Blas de Roblés: Půlnoční hora (rec. Hana Bednaříková)
Daniel Glattauer: Každá sedmá vlna (rec. Hana Škamlová)
Petr Janeček pokračuje ve svém seriálu o městském folkloru pojednáním s lákavým názvem Nietszche, Přemysl a Lord hoven, v překladatelské činnosti nezaostává ani Zlá ovce a fejeton Václava Buriana obrábí téma oslovení v mailové korespondenci: je vidět, že v Tvaru již jednou znectěné „dobrý den“ znepokojuje jazykově přecitlivělé duše i v polské obdobě.
Za obrazový doprovod vděčí toto číslo linorytům východočeského grafika Rudolfa Rouska, mj. též autora pozoruhodného Divousova tarotu.
Nejčastěji vycházející literární časopis v českých zemích
Letos již 35. ročník