Božena Správcová: Vítězství Comenia Scriptu nad rozumem?

V roce 2010 Tvar věnoval značnou pozornost novému školnímu písmu Comenia Script, vehementně prosazovanému do škol zejména jeho autorkou, kaligrafkou Radanou Lencovou, za vydatného jásotu těch nejvlivnějších médií (Mladá fronta Dnes, Lidové noviny, komerční i nekomerční televize). Zdálo se nám tehdy, že argumenty, jež měly případnou změnu školního písma odůvodnit, jsou příliš emotivní a mělké, zatímco dohlédnout důsledky takového kroku se nikdo seriózně nepokusil. Dali jsme tedy slovo především lidem, kteří se písmem zabývají z hlediska psychologického a didaktického, nikoli estetického – a pokus o „písmovou revoluci“ se nám začal jevit jako dost nezodpovědný experiment na dětech. Nyní nám přišlo záhodno se s odstupem času a ve světle nových událostí k tématu vrátit.
 

Pro a proti

Shrnuto a podtrženo – Radana Lencová ve svých propagačních materiálech tvrdila či tvrdí:
– že její písmo je snadnější,
– rychlejší,
– čitelnější,
– hezčí,
– že se děti nebudou muset trápit kličkami a krasopisem,
– snadněji si její písmo osvojí dysgrafici a leváci,
– že je praktičtější – část dětí ve starším školním věku beztak spontánně přejde na skript; když se ho naučí rovnou, vydrží jim celý život a nebudou ho muset v pubertě měnit,
– že stávající spojitá předloha je nečitelná pro cizince,
– že ve světě převažují skriptovité školní předlohy – Comenia Script je tudíž v souladu se světovými trendy.  

Na povrchnější čtenáře (a novináře) a ta­­ké na rodiče dysgrafiků tyto argumenty mocně zapůsobily – bez ohledu na to, že některé jsou jednoznačně lživé (rychlost, krasopis, školní předlohy ve světě), jiné jsou postavené na dosti diskutabilních spekulacích. Částečně je to pochopitelné. Kdo by odolal křehké dívence s velkýma očima, která dovede tak soucitně povídat na kameru o trápení prvňáčků? Na novináře mohla zapůsobit i samotná „novost“ tohoto písma, ale to je koneckonců jejich problém. 

Argumenty skeptiků byly komplikovanější, často zasahovaly do oblastí, kde se běžný člověk pohybuje jen nerad; některé se opíraly o výzkumy grafologů – avšak grafologii bohužel část veřejnosti považuje za šarlatánství, neboť se zřejmě v životě setkala jen s její pouťovou podobou. Své argumenty proti Comenia Scriptu ovšem formulovali i mnozí pedagogové a rodiče – např. velmi podnětná byla v tomto směru nestranně moderovaná diskuze probíhající od ledna do září 2010 na učitelském portálu RVP. Mezi hlavní námitky proti Comenia Scriptu patří tyto:
– Kličkami se děti zase tolik netrápí, na­­opak mnohé si je s požitkem spontánně kreslí už v předškolním věku, navíc si jimi uvolňují ruku.
– Spojitost, plynulost psaní souvisí se spojitostí, plynulostí myšlení.
– Rukopis každého člověka se během života mění a vyvíjí velmi individuálně, právě tak jako se vyvíjí on sám a jeho životní postoje; představa, že by jakákoli školní předloha někomu vydržela celý život, je proto scestná; školní předloha je však pro vývoj individuálního rukopisu podstatným základem.
– Absence horních a dolních délek v běžném rukopisu ukazuje podle grafologů na určitou životní orientaci osobnosti směrem ke každodenní „přízemní“ praktičnosti bez řádného vitálního zakotvení na jedné straně a bez přesahu k vyšším hodnotám (např. etickým) či transcendentnu na straně druhé; opravdu chceme tyto tendence vtělit do školní předlohy pro celou budoucí generaci?
– Problematické je zacházení s energií při psaní podle vzoru, jenž je neustále přerušován a obsahuje nadto mnoho miniaturních zobáčků, které na nic nenavazují.
– Psací impulz (slovní a později větný) je rozkouskováním každého slova na izolovaná písmena povážlivě rušen.
– Kolik je v populaci skutečných dysgrafiků? Je opravdu nutné upravovat požadav­­ky na vzdělávání podle malého procenta handicapovaných dětí? A opravdu dnešní učitelé nutí dysgrafiky, aby psali přesně podle školní předlohy?
– Pokud jde o čitelnost a přehlednost, me­­zery mezi písmeny a mezi slovy mohou splývat; písmo Comenia Script situaci dále komplikuje tím, že některá písmena umožňují napojení, jiná ne, slova se tak mohou zcela nesmyslně trhat na fragmenty. Vzniklý chaos může ztížit i osvojování si češtiny (např. předložky se vyslovují zároveň s podstatným jménem, a najednou nebudou jednoznačně odděleny ani v psaném textu); to mimochodem zpochybňuje i deklarované výhody pro dysgrafiky, podobně jako fakt, že žádné z písmen Comenia Scriptu nezačíná na řádce (a taková písmena podle zkušeností učitelek na prvním stupni patří k těm obtížnějším).
– Bez aktivní znalosti spojitého písma budou „skriptaři“ jen s obtížemi číst pí­­sem­­né projevy starší generace, ale i starších sourozenců.
– Leváci potíže s osvojením dosavadní kurzivy nemají, pokud nejsou násilně přeškolováni na praváky (to už se ale několik generací neděje).
– Jsou opravdu rychlost a snadnost zvládnutí nového písma – tj. to, že děti budou umět psát o několik týdnů či měsíců dříve – natolik důležité, abychom kvůli tomu muse­­li celé populaci snižovat laťku požadovaných dovedností? 

Bez výraznější odezvy zůstal k našemu údi­­vu dokonce i alarmující článek Ondřeje Vimra (Tvar č. 12/2010) popisující švédskou zkušenost s písmem SÖ-stilen v 70. a 80. letech. I ve Švédsku byly důvody pro přijetí nové písmové předlohy jak estetické, tak i tzv. praktické (v mnoha bodech se shodovaly s proklamacemi Radany Lencové); autorkou této předlohy byla Kerstin Anckersová, ve Švédsku slavná kaligrafka. Po deseti letech plošného vyučování písma SÖ-stilen školský úřad ustoupil a švédské školy se spontánně vrátily ke spojité předloze – k všeobecnému zmatku a úpadku schopnosti psát rukou stačila čtyři písmena, která se nedala logicky napojovat (Comenia Script jich obsahuje mnohem víc). Obětí tohoto kolosálního experimentu se stali všichni, kdo ve Švédsku začali chodit do školy mezi lety 1975 a 1985 – sami sebe dodnes ironicky označují za ty, kteří se nikdy nenaučili psát. 

Pilotní projekt a další mediální masáž

I přes tyto poměrně pádné argumenty se Radaně Lencové podařilo na Ministerstvu školství, mládeže a tělovýchovy ČR prosadit Comenia Script do tzv. pilotního projektu – třicet tři školy v České republice začaly tuto předlohu vyučovat v prvních třídách. Podle informací MŠMT se ovšem školy a v rámci jednotlivých tříd také rodiče žáků k projektu přihlašovali dobrovolně – to znamená, že se jim písmo líbilo, fandili mu.

V tomto nadšení je možné spatřovat jistou předpojatost, která může mít na výsledné hodnocení experimentu nemalý vliv. Například neustále vychvalovaná motivovanost u dětí i učitelů je přesně efektem tohoto druhu. Navíc je dost těžké představit si ředitele „pilotní školy“, který po dvou letech neučení dětí psát jinak než Comenia Scriptem předstoupí před rodiče a řekne: „Promiňte, byl to omyl, velice se vám a vašim dětem omlouvám.“ Školy, které na projekt přistoupily, budou tedy pravděpodobně i nadále písmo prosazovat a bagatelizovat jeho nedostatky, nechtějí-li být samy před sebou, ale hlavně před rodiči svých žáků za ty, které naletěly a způsobily tak dětem těžko napravitelnou díru ve vzdělání.

Nepochopitelné je v této „kauze“ i nadále chování médií. Ta po celou dobu, kdy experiment probíhal, přinášela nadšené reportáže, které byly jako psané přes kopírák: Pepíček je hrdý, že píše krásným novým písmem, Věruška ze sousední třídy, která se ještě musí trápit zastaralými kličkami, Pepíčkovi závidí, protože Pepíček už umí víc písmenek. Paní učitelka se raduje, jak to všechno pěkně jde od ruky; fakultativně se nechá slyšet také maminka, jejíž starší dysgrafický Vendelín se z psaní v první třídě málem utrápil k smrti a s ním celá rodina, zatímco jeho mladší sourozenec je v klidu, protože se učí psát novým písmem, všichni se radují a mají více času si s ním hrát a povídat. Redaktor(ka) pak na závěr moudře shrne všechny výhody, které jsme si ovšem už dávno přečetli v materiálech Radany Lencové. 

Peníze

O zjevných nevýhodách a pochybnostech aktéři této velkolepé reklamní kampaně svorně mlčí, ale nedá se říci, že by s nimi nebyli obeznámeni – vcelku citlivě totiž reagují na kritické materiály postupně uveřejňované ve Tvaru či na internetu tím, že zjevné nesmysly a lži, na které bylo po­­ukázáno, napříště do svých chvalozpěvů nezapojují (dnes už se tolik nemluví o rychlosti Comenia Scriptu, o krasopisu, ale ani o písmových předlohách ostatních národů píšících latinkou). Spíš než o trestuhodnou naivitu tedy zřejmě jde o obrovské prachy.

Když už jsme u této trapné záležitosti, nejistotu působí i bezprecedentní situace, že školní písmo je chráněno licencí. Propagátoři písma sice vehementně rozhánějí obavy vysvětlováním, že autorským zákonem je chráněn pouze počítačový font, nikoli samotná školní předloha. Pokud ovšem písmo Comenia Script bude do škol uvedeno, bude nutné každoročně vytisknout (nejspíš tedy právě tím chráněným počítačovým fontem) velké množství nejrůznějších učebních pomůcek. Znamená to, že Lencové domovské nakladatelství Svět, které má doposud na vše kolem Comenia Scriptu monopol a které na svých stránkách nabízí např. balíček písanek a obrázků pro prvňáka za 1000 Kč, dovolí tisknout adekvátní pomůcky i jiným firmám? Hm, to by od něj bylo ušlechtilé, podělit se o tak velký kšeft – ale nechme se překvapit.

Cosi ministerstvo školství (čili nás, daňo­­vé poplatníky) ale stál už samotný pilotní projekt, jehož vyhodnocení se nám blíží. Už nyní (dle zpráv na webu MŠMT ze 17. 10. 2012) ho prý lze považovat za úspěšný a pochybovačům je tamtéž k dispozici zatím průběžná zpráva o pilotním ověřování písma Comenia Script. Popsané metody a závěry dokumentu, nesoucí se v podobném duchu jako všechny předchozí reklamní kampa­ně, zde nehodlám komentovat (kdyby dokument někdo chtěl vidět a na webu ho z nějakého důvodu už nenašel, mám ho schovaný) – jen jedna maličkost mi nejde do hlavy: Důležitou součástí ověřování je pozorování žáků. A v dokumentu doslova stojí toto: „Pozorování prováděla autorka CS (zvýraznila B. S.) nebo některý z členů řídící skupiny pilotáže.“  Jak je možné, že se pilotního ověřování vhodnosti, resp. nevhodnosti písma ve školách účastní člověk, který má veliký (v tomto případě pravděpodobně i hmotný) zájem na tom, aby bylo písmo prohlášeno za úspěšné a mohlo být schváleno k co nejširšímu, pokud možno plošnému zavedení? Mám volat protikorupční linku? Hasiče? Stěžovat si na hlavním nádraží? Nebo je to běžný postup podnikání ve školství? 

• • • 

Pro milovníky jednoduchých, pádných argumentů mám na závěr ještě jednu zprávu. Předseda Grafologické komory Jan Jeřábek si v září 2012 mezi čerstvými třeťáky pražské základní školy v Londýnské ulici, kde se Comenia Script neučí, udělal ta­­kový test: Požádal děti, aby opsaly určitou větu, předepsanou na tabuli kurzivou, verzálkami a skriptem – pokud to dokážou. A světe, div se: 21 dětí z 25 předvedlo bez nejmenšího zaváhání vedle kurzivy a verzálek také skript, aniž se jej kdy učily. Co z toho plyne?

Naučíme-li se složitější písmo, zvládneme bez zvláštního školení i to jednodušší. Jako bonus získáváme lepší koncentraci, šlechtíme jemnou motoriku, imaginaci pohybu a další věci, které se mohou v životě hodit. Můžeme samozřejmě k radosti a existenčnímu zajištění Radany Lencové na kurzivu rezignovat a místo toho učit děti psát skriptem – tedy něco, co zatím tak jako tak umějí. Těžko ovšem dohlédnout, co všechno je tím nenaučíme – vesměs jde totiž o věci, které se projeví až po delší době, zato však možná ovlivní celé příští generace. Je celkem možné, že k vítězství Comenia Scriptu nad rozumem nakonec skutečně dojde, bude to však s největší pravděpodobností vítězství pouze dočasné. Pár set tisíc dětí to ale bohužel odnese – i kvůli nám, kteří jsme takovou věc dopustili.

O písmu Comenia Script jsme v Tvaru kromě č. 6/2010 psali v následujících číslech:

11/2010
Lubor Kasal a kol.: Kritické glosy ke Comenia Scriptu (s. 10)
Tomáš Bouška: Ministerstvo školství o nové písmové předloze (s. 10)
Didaktika je k dětem férová – rozhovor s Radkou Wildovou (s. 11) 

12/2010
Ondřej Vimr: Reforma psacího písma, která skončila fiaskem (s. 18)
Výlov – média o Comenia Scriptu (autor: Lubor Kasal) (s. 19) 

15/2010
Lubor Kasal: Marketing místo konsenzu. Znovu ke školní písmové předloze Comenia Script (s. 10–11)