2015

Rozpoznat převlek anděla tmy

Ukázka z rozhovoru se Sylvií Richterovou

FotoFET

Pravidelná dávka Mel, tentokrát s fotografií Ondřeje Pelikána

Zlá ovce

Je snad ovce lékařem umírajícího času?

Ve čtvrtek 19. března vyjde Tvar, letošního roku 6.

Mlynářko ty krásná, milý čtenáři, dříve než podběly letos rozkvetla nám šestka! Na topole múza mšici dlaní o dlaň tleskla… A hned všici: „Á, Zelený Voyer Ten Skrz Výlohu Teska Šmíruje Eféba Ferynu, Anž V Stínu Duše Své Jak Orel Nad Propastí Látá Ferrumálně Tvrdou Recenzi O Mramorové Úmornosti Moravských Nadbardů, Úúú!“ (A sociace? Spí sova? Tell „ů“!) Kecy v klec? Toť těžká věc, ne-li censura! Césura tura, teta, namoutě točí kolem světa… A Ráno Na Olympu? „Bitte: šampaňské und kwěták!“ Su já ale světák.

editorial Adama Borziče

Adam Borzič o Asociaci spisovatelů i Václavu Hraběti, od jehož smrti uplynulo již celé půlstoletí.

Hraběcí roky

25, 75, 50 - nikoliv ideální míry, ale roky života a smrti Václava Hraběte. Nejen kniha v tisku, ale také vzpomínání na básníka, jenž před 50 lety zemřel.

Ballen brutální, něžný lidský i animální

Ve Tvaru má své místo i výtvarné umění. Obzvláště, je-li v jeho moci jít až na dřeň Člověka. Darina Alster referuje o výstavě, kterou je třeba vidět...

FotoFET

Mel se nad fotografií Zdeňka Kramla ml. dívá na most, který spíš rozděluje, než by spojoval.

Zlá ovce

Ano, je tu s námi...

Právě vyšlo 5. letošní číslo Tvaru

Čtenářko luzná, milý čtenáři! Ej, od Truchlova větr věje… Tvar Nummer 5 je tu! Hle: Anna mapy, pardón: Mapa Anny, ve větru se chvěje & má se čile k světu! Šindelka Marek (v rohlíku párek) und Kaprálová Dora u berlínského dvora, kol něhož ruský přízrak v orthodoksní kutně: více viz řádky M. C. Putny smutné… Též Decimy rozverné – prciny Reinerovy – zři & Dynkovy Kavárny: „Jiří, fítej v póli!“ — V bitevním cafépoli Paní Poesie…! Nuž, v NONAsféru koňmo: „Hyjé!“

editorial Adama Borziče

Adam Borzič nad rozhovorem s Dorou Kaprálovou uvažuje o dětství a dospělosti, o hlasu rozumu a hlasu srdce...

Mít v sobě světlo

Rozhovor s Dorou Kaprálovou o proměnách Berlína, degenerované Evropě a korektní uměřenosti české prózy.

FotoFET

Zlá ovce

Zlá ovce si láme hlavu nad kulturní výměnou.

Ve čtvrtek 19. února vychází čtvrté letošní číslo Tvaru

Milý čtenáři, čtyřka, jak víš, je číslo nad čísla! Začti se, aťs mlád, či skráň tvá povislá ve větru na balkóně jak prápor míru věje: Evy Zábranové Flashky & Jiří Šimáček, jenž v noci z beznaděje jen málo žere (zato, zlato, pije rovnou z flašky…). A Slačálek s Putnou na notu smutnou… Áá! Selepkovy Berušky & Bretonovy častušky, pardon: Magnetická pole. Tý mole! Tý můro jakás noční! Lékař tvůj oční v žaponské próze (v županu) – v póze à la: „Murakami Haruki píše jako bezruký.“ Kdo chce mezi inkoustové bohy, musí holt mít okřídlené nohy. Oh, i…

editorial Adama Borziče

Tváří v Tvar

Rusko je národ mezi národy. Rozhovor s Martinem C. Putnou a Ondřejem Slačálkem

FotoFET

Zlá ovce

V novém čísle Tvaru, jež vyjde ve čtvrtek 5. února, se vypravíme do Belgie, najdete v něm obsáhlý blok věnovaný belgické frankofonní (valonské) kultuře

Milý čtenáři, zanechej při i kližby očí! Tvar číslo tři se v kosmu točí! Seš Valon, nebo Vlám? / Balón, nebo klam? / Jean Pražan, nebo Kotěhůlkan? / Klaníš se vidličce, anebo čínskejm hůlkám?“ Toť brilantní erupce & aeternální wulkán… Rozpolcená Belgie? Surreálný stesk? Oui, Zvonkohráč Helgy je – a na jeho pleš: plesk! Belgie, máš mnoho tváří!!! (A blíže k Medíně: „Slečně Jairové se nyní daří… v župánku ech nevinně… pohrává si s každou věcí, jež dospěla na své jisto…“) Poirot & Manneken Pis zaujali v lóži místo.

editorial Adama Borziče

Stesk po domově – autobiografie Belgie

Řada belgických spisovatelů se rozhodla usadit (a prosadit) v Paříži, onom kulturním magnetu, jehož síla je o to mocnější, mluvíte-li stejným jazykem. Belgickou kulturní emigraci provází společensky širší jev: schizofrenie země rozdělené mezi tři brojící etnika, většinové Vlámy a Valony a menšinové německojazyčné společenství, a několik jazyků či jejich variet, z nichž můžeme jmenovat na románské straně valonštinu a francouzštinu a na straně germánské vlámštinu, nizozemštinu a němčinu. Počet těchto jazyků vzrůstá s nuancovanější sebeidentifikací jejich mluvčích, takže kromě dialektů (pikardština, champenoiština, východní a západní vlámština atd.) se ještě, co se francouzštiny týče, rozlišuje francouzština jednak francouzská, jednak belgická, charakterizovaná určitými výslovnostními a lexikálními zvláštnostmi. Právě v belgické francouzštině je napsán román koncipovaný jako výstřední slovník belgičnosti, jímž se autor Patrick Roegiers, který se v roce 1983 natrvalo přestěhoval do Paříže, zapsal do dlouhé řady belgických autorů snažících se odpovědět na otázku, k níž společenské poměry jejich vlasti vybízejí: V čem spočívá belgická identita?, tedy Kdo jsem? Roegiers se v předmluvě ke svému románu svěřuje, že ho k napsání románu inspiroval pohled na umírajícího otce trpícího ztrátou paměti.

Rozpolcení až do smrti

rozhovor s česko-belgickou dokumentaristkou Evou Houdovou

FotoFET

foto Jan Ivor Stříbrný

Zlá ovce