Novinky

Gabriel Pleska: To na jazyku

Sedám u počítače víc, než bych chtěl, práce mě nutí číst i internetové diskuse. Jeden z webů, o které se starám, má naštěstí debaty klidné a vcelku kultivované, ač názorově nepříliš pestré. Druhý je ale vpravdě lidový. Nedosáhl sice míry žumpizace běžného zpravodajského serveru, ale to jen proto, že nemáme velikost, kterou se pyšní Novinky.cz či Aktuálně.cz, takže opravdové idioty včas smažu. A oni se pak, přesně jak říká teorie rozbitých oken, moc nevracejí, a hlavně nemnoží. Ovšem skamarádit se s mazacím tlačítkem, to byl pro chlapce, který se měl za hodně svobodomyslného, tedy jako pro mě, těžký úkol.

Otcův duch

Reportáž ze slavnostního křtu knihy romských pohádek a rozhovor s jejím iniciátorem Lukášem Houdkem

Vladimír Nárožník: Slunce se plazí

4/2013

Kamil Princ: Noční obilí

3/2013

Petr Motýl

2/2013

Tvar si založil facebookový účet

ano, ano, už i my jsme na ksichtknize...

Tvar 1/2013

Karel Piorecký: Svědomí národa mlčí
Alain Badiou: Třetí nástin manifestu afirmacionismu
Nejlepší americké básně 2012
21 Charmsů přiletí k nám z Marsu
Francouzská revoluce 1789
Globalizace, nebo etnizace?
Ladislav Selepko: Veverky v parku Hu
Gilbert Durand: Hermův návrat

Svědomí národa mlčí

Váží si dnes spisovatelé sami sebe? zamýšlí se ve svém textu Karel Piorecký

Alain Badiou: Třetí nástin manifestu afirmacionismu

Mnohem delší verze tohoto textu, která se také nesla v jiném duchu, byla proslovena roku 2001 v Benátkách, v rámci konference „Otázka umění ve třetím tisíciletí“ organizované GERMSem pod vedením Cira Bruniho. Ještě delší verze, psaná možná v příliš sarkastickém stylu, vyšla v roce 2002 péčí nakladatelství GERMSu ve sborníku z dané konference, nesoucím název Utopia 3. Zde předkládaná umírněná verze, zbavená rétoriky Impéria (která je dnes až příliš spojována s Negriho bestsellerem), vychází hlavně z přednášky v newyorském Drawing Center, kterou jsem pronesl na pozvání jeho ředitelky Catherine de Zegher při příležitosti vydání 22. čísla časopisu Lacanian Ink, řízeného Josefinou Ayerzou. V tomtéž čísle také figuroval překlad do angličtiny mé knížky D’un désastre obscur (Temná zkáza), která vyšla francouzsky v roce 1991 v nakladatelství l’Aube. Je pravděpodobné, že budou následovat ještě další verze. Work in progress.

Tygr v Praze
Veselý stařeček

ukázky z připravované knihy Charmsových básní Cirkus Abrafrk, kterou přeložil, uspořádal a předmluvou opatřil Ondřej Mrázek

Detail

nový pravidelný sloupek Milana Ohniska: tisíc dvě stě úhozů vč. mezer.

Jak Tvar změní tvar?

S novým šéfredaktorem literárního časopisu Tvar Adamem Borzičem i bývalým šéfredaktorem Luborem Kasalem natáčela redaktorka Českého rozhlasu Ivana Myšková.

obsah ročníku 2013

Karel Boušek: ***

1/2013

Jan Opolský: Vánoční píseň

52/2012

PF 2013

Třiadvacátý ročník Tvaru jest tímto číslem završen, ten další, čtyřiadvacátý, propukne 10. ledna 2013. Zatím se, milí čtenáři, kolegové, básníci, spisovatelé a kritici, můžeme krásně zabavit balením a rozbalováním vánočních dárků, přípravou a pojídáním svátečních pokrmů, odpalováním novoroční pyrotechniky či zacpáváním uší pejskům a kočičkám, aby se nebáli, vymýšlením novoročních předsevzetí a jejich odkládáním na jindy, a vůbec celou tou nadějeplnou barevně pableskující tmou, kterou toto období obvykle přináší. Přejeme Vám z celého srdce, aby Vám bylo na světě dobře a smysluplně – nejen o Vánocích, ale i po celý příští rok.
Vaše redakce

Literární časopisy na rozcestí

Chcete se dozvědět o současné situaci kolem literárních časopisů? Zajímá Vás, jaké otázky řeší, jak se vyrovnávají se současným trendem digitalizace a co vlastně je jejich cílem? Na moderovanou besedu se zástupci literárních časopisů, mj. i toho našeho, srdečně zveme.

Tomáš T. Kůs: průvan

51/2012

Rozloučení...

V roce 2007 fotograf Jan Horáček vytvořil snímek čtyř členů redakce Tvaru. Shodou náhod zachytil zrovna ty, kteří letos redakci opouštějí – tajemnice Martina odešla již na jaře, my tři s prací v časopise končíme právě teď. Dovolujeme si fotku otisknout, abychom jejím prostřednictvím jaksi osobněji poděkovali všem čtenářům, donátorům a přátelům Tvaru za přízeň a přispěvatelům za trpělivost, shovívavost, ale především za zásadní, vpravdě nenahraditelnou pomoc při tvorbě jednotlivých čísel. A děkujeme ovšem také osudu, že nám umožnil aspoň skromně se podílet na existenci české literatury. Novému šéfredaktorovi a jeho týmu pak přejeme hodně úspěchů, nápadů, energie, výdrže...

Mějte se tu pěkně. Sbohem a na shledanou...
Vaši Božena, Michal a Lubor

Lenka Chytilová: Listí

50/2012

Petr Kukal: Spravedlnost pro Vendulu!

Kdykoli vyjde nějaký literární přehled, souhrn nebo výbor, vždycky vzbudí nevoli. Je to přírodní zákon na úrovni gravitace nebo ticha ve vakuu. Ať už jde o Nejlepší české básně, kánon literárních děl pro státní maturitu nebo přehled profilových autorů jedné generace nebo lokality, vždycky v něm nějaká položka přebývá a nějaká chybí. A o ty, kteří přesně vědí, která a která, není nikdy nouze. Bývají ve svém horlivém protestu trochu směšní a obvykle jen zmnoží subjektivní vzorek o další subjektivně vybraný díl. Festival marnosti. Možná se do něj právě tímhle textem zapojuju. Ale možná ne.

Tvar 21/2012

Nechovat se barbarsky k formám minulým – rozhovor s Richardem Papíkem
anketa mezi literáty blogery
Vzal jsem si do hor počítač...
Před rokem zemřel Václav Havel
verše Adama Borziče a Elišky Kremlové
prózy Dalibora Demela
poslední Výlov

Nechovat se barbarsky k formám minulým

Doc. PhDr. Richard Papík, Ph.D., od roku 1994 působí na FF UK v Ústavu informačních studií a knihovnictví: od října 2002 do března 2012 byl jeho ředitelem, v současnosti tu vyučuje tematice online systémů a rešeršních metod. Je autorem mnoha odborných článků a publikací, v oblasti popularizační pak např. manuálu rychlého čtení Naučte se číst (Grada, 1992).

Co tím chtěl básník říci?

Báseň J. H. Krchovského interpretují Jakub Chrobák a Igor Fic

Luboš Antonín: Pocitové souvislosti nálezových okolností

Před padesáti lety jsme si na Letenské pláni hráli na indiány, husity, partyzány – házeli jsme po sobě kamením, a protože odpoledne po škole byla dlouhá, měli jsme každý několik „životů“, aby hra nemusela začínat stále znova. Nebyla to „inkarnace“, byla to zásoba potenciálních „životů“. Postupně je člověk ztrácel, nakonec zůstal jen ten poslední „exemplář“. V naší hře byla obsažena složitá rovnice vztahu mezi aktuálním životem a „památkou“. A kdybychom tak sveřepě nedělili přírodu na „živou“ a „neživou“ a z toho, co považujeme za živé, tak nedomyšleně nevyzdvihovali váhu lidského života, byly by pro nás živé i památky, a tak bychom mohli vidět i život starých knih.