Tvar 9/2013

Obálka tentokrát patří ikoně ženské beatnické poezie, Američance Dianě di Prima, která nás pozdraví úryvkem z básně Ave v překladu Luboše Snížka. Tato mimořádná dáma příští rok oslaví neuvěřitelné 80. narozeniny. 

V editorialu šéfredaktor Adam Borzič krom jiného s potěšením kvituje, že česká poezie nejen není v krizi, nýbrž naopak, i na příkladu Jakuba Řeháka, který před pár dny zvítězil v příslušné kategorii ceny Magnesia Litera. 

V rubrice 969 slov o próze zkoumá Pavel Janoušek prózu (někdejšího šéfredaktora Tvaru) Ondřeje Horáka Dvořiště. A shledává, že ve skutečnosti nejde o román, jak sugeruje obálka knihy, ale o sbírku lyricko-erotických povídek, jejichž vypravěče přitahuje koitus. 

Ohněm dvojí recenze v rubrice Dvakrát prochází sbírka Ondřeje Buddeuse Rorýsy, z jejíž četby vydávají počet Jan Štolba a Milan Ohnisko, z nichž každý ji vidí trochu jinak. 

„Nepíšu o estetických tématech, píšu o tom, jaké to je být naživu,“ říká v rozhovoru nazvaném Nepatřím ničemu jinému než poezii další americká básnířka, a sice Alice Notley, s níž si povídala Olga Peková při příležitosti každoročního Pražského Microfestivalu, který je zasvěcen inovativní a translokální tvorbě. Interview je doplněno básní Stojím tu, v jejíchž očích v překladu Davida Vichnara. 

V Poezii z virtuálních sítí přivádí na scénu básníka Richarda Lutzbauera a básnířku Zdeňku Pospíšilovou – a kromě češtiny i slovenštinu – Ladislav Selepko.  

Básnířkou tohoto čísla je Simona Racková (známá též jako recenzentka, editorka a autorka literárních studií). Pod názvem Klášter v džungli nám představí několik delších básní, z nichž jedna se jmenuje obzvláště znepokojivě: Kdybych byla Sylvia Plathová. 

Za hranice se za poezií tentokrát vydáme do Polska. Pod názvem Polští básníci squatů a performancí se představí Konrad Góra a Robert Rybicki. Básník a překladatel Petr Motýl, který s oběma poety mluvil a přeložil ukázky z jejich tvorby, jejich život i dílo uvádí do souvislosti s Básníkem Tichem, ba používá v souvislosti s nimi adjektiva „prokletí“. 

V rubrice Za humny se z Polska přesuneme s Anežkou Charvátovou do španělskojazyčného světa: na Kubu, do Uruguaye, Argentiny, Chile i samých Španěl rychlostí, z níž by se nám mohla až hlava zatočit… 

V rubrice Próza si v překladu Lady Weissové přečteme dvě ukázky z povídkové knihy Nenechám tě zemřít, Davide Crockette, jejíž autorem je host 23. ročníku Festivalu spisovatelů, portugalský autor Miguel Sousa Tavares. Tavares je ovšem nejen spisovatel, ale také angažovaný publicista – nemilosrdný a respektovaný komentátor poměrů ve své zemi. 

Ve Výtvaru nás Vlaďka Kuchtová doprovodí do Filmové galanterie Terryho ponožky, kde zhlédneme výstavu Nejlepší filmové plakáty Milana Grygara (autora plakátů k takovým filmům, jako jsou Dívka na koštěti či Žert) a následně na zámek Ctěnice, v jehož prostorách si vychutnáme expozici poněkud drsnějšího žánru, a sice Kámen svému městu – hornictví a lámání kamene na území Prahy. 

A z výstav znovu do prózy: Rumunská autorka Adina Rosetti a fragment z jejího románového debutu Deadline, který letos vyšel i ve francouzštině, v prestižním nakladatelství Mercure de France. V medailonku můžeme číst, že román je „nejen výpovědí o mladé generaci trávící život v kancelářích firem a na blozích, ale podává širší obraz společnosti rozkročené mezi minulostí a sny o lepší budoucnosti“. Přeložila Jarmila Horáková. 

V Otiscích se Vlaďka Kuchtová zamýšlí nad sochami velikánů, ovšem činí tak z často nevnímaného, leč velmi důležitého hlediska jejich piedestalů a umístění do krajiny. 

„Klátil se do stran. Upřímně řečeno, nevěděl jsem, co budu s tak velkým pohlavím dělat. Potřeboval jsem na něj kobylu.“ I takové věty můžeme tentokrát číst ve Veverkách v parku Hu v próze na pokračování Ladislava Selepka. 

V rubrice Tvar představuje Mirek Kovářík představí báseň Život impéria dvacetiletého básníka Jakuba Černíka. Kovářík ji krom jiného komentuje slovy: „Na tak mladého autora myšlenkový náklad nezvyklé tíhy a intenzity.“ 

Nikdo menší než Comte de Lautréamont je persona grata rubriky Literární historie: tiskneme zde autorský překlad příspěvku Petra Krále Lautréamont v Praze, proneseného v říjnu 2004 na lautréamontovském kolokviu v Bruselu a aktuálního dnes díky novému vydání autorova díla v nakladatelství Academia (viz recenze v předminulém čísle). 

Štěpán Balík v rubrice Jubileum přibližuje v článku Mezi Friedem a Frýdem peripetie života a díla před sto lety narozeného spisovatele Norberta Frýda. „Od roku 1990 nevyšla ani jedna jeho kniha. Snad je to proto, že v letech 1948–1989 patřil k oficiálně vydávaným autorům a některá jeho díla mohou být chápána jako prorežimní. Toto diskvalifikující zařazení je však poněkud zjednodušující,“ píše Balík hned v úvodu. 

Jonáš Hájek v rubrice Slovo zmiňuje trpký existenční úděl ostravského spisovatele Hnáta Ďaňka a jiných a konsekventně se zamýšlí nad tématem básnické sebeprezentace a sebereklamy. Do budoucna vidí situaci takto: „Básník příštích let bude rozvíjet své dílo v tichu skrytosti, bez ohledu na povahu případného zájmu, protože jedině tak může být jeho slovům zaručena skutečná nezávislost a věrohodnost.“ 

Jindra Hrubešová referuje o křtu českého vydání her polského spisovatele Andrzeje Stasiuka v Divadle na Zábradlí. Výbor vyšel pod lapidárním názvem Tři hry, v rubrice To na jazyku se Gabriel Pleska zamýšlí nad patřičností slova diskomfort a v Slintbloku začíná Pavel Ctibor svoji úvahu vpravdě nesentimentální větou: „Oproti Číňanům, Japoncům a Korejcům tu my běloši mezi sebou žijeme jak čerti v pekle.“ 

„Dokud se ale tvor drží jak ožralý futra své představy o tom, že je ve skutečnosti svobodný a suverénní vrchol evoluce, není s ním v podstatě nic (leda nechtěná a trochu smutná švanda).“ I těmito slovy Jindřich Veselý vyplnil rubriku Člověk a tradice, který je ukázkou z textu Fragmenty operativní filosofie celostnosti, k vydání připravovaný nakladatelstvím Malvern. 

V rubrice Kniha v tisku Romana Nejedlová v příspěvku Kafka a jeho vztah k českému anarchismu dosvědčuje, že Franz Kafka byl nejen spisovatelský génius, ale taky žádný jelimánek. 

Sandinistická revoluce v Nikaragui je velmi důkladný text Martina Nekoly, jenž díky exaktnímu názvu nepotřebuje co do obsahu dalšího upřesnění. 

S angažovanou ekonomkou Ilonou Švihlíkovou si v rozhovoru nazvaném Uvědomit si svou sílu povídá Svatava Antošová. Zpovídaná dáma je mj. koordinátorkou občanské iniciativy Alternativa zdola, která si klade za cíl podporu komunitního hnutí v České republice, a taktéž jednou z mluvčích Spojenectví, práce a solidarity (SpaS).

Táž Svatava Antošová se také zamýšlí nad sborníkem esejů Krize, nebo konec kapitalismu? (Prostor, 2012), jehož vznik inicioval politolog Jiří Pehe. 

V příspěvku jízlivě nazvaném Epidemie? (rubrika Zasláno) básník Petr Král striktně odmítá citově zabarvenou argumentační povahu některých hodnotících soudů v recenzích Simony Martínkové-Rackové, Adama Borziče a Boženy Správcové. 

Recenze:
Max Jacob: Kalíšek na kostky (rec. Catherine Ébert-Zeminová)
James Hillman: Myšlení srdce a duše světa (rec. Patrik Linhart)
Anna Pravdová: „mně z toho nesmí zmizet člověk“, Jan Křížek (1919–1985) (rec. Alena Nádvorníková)
Hana Lundiaková: Černý Klarus (rec. Jakub Řehák)
Zdeněk Volf: Až na poslední pohled (rec. Milan Ohnisko)
Filip Komberec: Petr Pazdera Payne (rec. Radek Fridrich) 

Nu a co na to poslední strana? Patrik Linhart v Čističce jako správný dandy šlape po lidskosti jako po koberci (odvolávaje se přitom na identicky znějící citát jiného dandyho, a sice Oscara W.), Milan Ohnisko v Ohnisku jako správný majordomus upozorňuje na absenci váz v redakcích Hosta a Tvaru a Melissa Pink v Podpatcích jako správné inkognito z výše svých kortun povolává do boje básnické guerilly – to vše, jak taky jinak, za nesnesitelného bečení páně Jarešovy Zlé ovce – té staré dobračky.