2014

Verše Marie Iljašenko

Marie Iljašenko (nar. 1983) vystudovala komparatistiku a rusistiku na Karlově univerzitě a tam také nyní pokračuje v doktorském studiu. Věnuje se především literatuře střední Evropy. Překládá z ruštiny a příležitostně také z polštiny a ukrajinštiny. Vlastní tvorbu dosud publikovala časopisecky. Část básní, které nyní přináší Tvar, vznikla během stipendijního pobytu v Gdaňsku v minulém roce. V současné době připravuje sbírku básní pro nakladatelství Host.

Veronika Sušová-Salminen: Petrovská revoluce shora 1696–1725

Některé dějinné zvraty, které jsou do určité míry paradoxně označovány jako „revoluce“, se nápadně vymykají běžnému užívání tohoto pojmu, odkazují však k původnímu významu latinského slovesa revolvere (vracet se, obnovovat). K podobným „revolucím shora“ lze přiřadit autoritativní či absolutistickou vládu některých panovníků v raném novověku či na prahu moderní doby, pokud tato přinesla zásadní a nevratné společenské změny. V tomto čísle zveřejňujeme stať české historičky žijící ve Finsku Veroniky Sušové-Salminen o reformách Petra Velikého v Rusku, jež charakterizovalo přejímání západních modelů i všudypřítomná represe (od této autorky jsme v č. 13/2013 přinesli článek o mexické revoluci 1. poloviny 20. století).

Nepolemika II

Polemika Pavla Janouška s Janem Němcem

O „povaze materiálu“ Zívrových Deníků

recenze Jaroslava Vanči

Tvar 8/2014

Milí čtenáři, v záři jara je tu číslo osmé! Co rozhodlo? Los? Ne! Mažňákovo světlo vprostřed tvého těla a hřbitovní kvítí? To zas bude mela… Též Hrabal Bohu Hrob & Toužil Po Rozkoši (Vrzaje Vprostřed Víl & S Hoši V Jednom Koši). — Allé, chrrroši! Kvičím: „Muž bez ženy přeci jest ničím…“ Bůh na tripu a ovce v roli zombyje; Nietzsche to tu načmáral, ten si to vypije! A paní učitelka? — „Hle: na tabuli runda!“ …Kdo to tady pobryndal, 100x opíše teď Tvar!!!

editorial Adama Borziče

Básník / román o Ivanu Blatném

ukázka z chystané prózy Martina Reinera

Goranovo jaro

reportáž Adama Borziče z nejvýznamnějšího básnického festivalu v Chorvatsku

Fair enough

polemika Jana Němce s Pavlem Janouškem

Joseph Chetrit: Poezie marockých židovských žen, poezie lidství

Poezie představovala vedle přísloví a pohádek základ literární tradice židovských žen v Maroku. Protože jim náboženské důvody až do poslední čtvrtiny 19. století bránily získat formální vzdělání, které by jim zajistilo aspoň základy čtení a psaní jako chlapcům, veškerou kulturu přijímaly ústně. To však neznamená, že jde o tvorbu intelektuálně chudou nebo přinášející banální pohled na svět. Naopak, jak uvidíme, soubory ústně tradované ženské tvorby v židovské arabštině, španělštině a berberštině zprostředkovávají hlubokou znalost člověka a jeho křehkého osudu a poskytují střízlivý pohled na jeho životní úděl a rizika existence. Ve 20. století tuto tradici ústního předávání destabilizoval přechod od výlučně orální kultury k písmu a moderní výchově. Hranu však této tisícileté bohaté orální tradici odzvonilo až rozprášení židovských komunit a emigrace do Izraele v druhé polovině 20. století. Tím se zrodila, především v Izraeli, nová básnická moderní a postmoderní tvorba. Ale i ta v rámci nových námětů, jako je problematika gendru, feminismus, rodinná paměť a společenská identita, i v rámci nových životních zkušeností dál předkládá tento střízlivý pohled na člověka a získává mu místo v izraelské společnosti.

Režijní selhání (Dvakrát Straussova Elektra)

operní dvojrecenze Víta Zavadila

Poctivá cesta k pomýleným závěrům

recenze Daniela Soukupa na knihu Norberta Mappese-Niedieka Chudáci Romové, zlí Cikáni. Co je pravdy na našich předsudcích

Literární život: Lucien Zell ve Volvoxu

Devátého dubna proběhlo v Literární kavárně knihkupectví VOLVOX GLOBATOR představení povídkové knihy Neviditelné bary amerického spisovatele a hudebníka žijícího v Praze Luciena Zella, jejíž český překlad od Radky Knotkové právě vychází. Na úvod večera zazpíval sám autor za doprovodu indického nástroje shruti box jednu píseň z vlastního repertoáru, po té se ujal předčítání z knihy Vráťa Brabenec. Svým vystoupením též přispěla jazzová formace Trio Salaš.

Nemám zapotřebí studenty stresovat

rozhovor s Monikou Stehlíkovou, učitelkou českého jazyka a literatury na Gymnáziu Na Zatlance

O nikdy nedopitém kafi Inky Machulkové (1933–2014)

nekrolog Michala Jareše

Viktorie Rybáková: Osobní útok, nebo hloupé čtení?

Reakce básnířky a výtvarnice Viktorie Rybákové na recenzi Mileny M. Marešové a Heleny Petákové Wernischovy knihy S brokovnicí pod kabátem, kterou odvysílala rozhlasová stanice Vltava.

Tvar 7/2014

Milí čtenáři,
v záři jarní je tu číslo sedmé, byť ni Shakespeare ne každému sedne… Čáp ztratil čepičku, knihovnice sandál – a je z toho škandál! Kauza typu menopauza: Šest účastníků zájezdu z pěti nečte Odyssea! Co tedy čtou na své cesta k sea?! Ódy? Kódy? Literaturu dle poslední módy – či snad dle starého střihu? Och, svíčky na podlaze, šampaňské ve výstřihu… Poesie jenseits von Gut und Böse – hora převysoká, leč jak se na ni leze? …Na vše to odpovědi v Tvaru bratru k vidu: jak pro povaleče, tak pro dělnou třídu!

Tvar 6/2014

Milí čtenáři,
ze Strašnic na Ukrajinu: z „emo dortu“ ukroj jinu, jang vydloubni černým nehtem, Revolušn natři dehtem. A Krev a Rev. A Akcia: hurrrá na ně (Ty i Já)! Báseň zázrak nečiní, spleen & chandra mečí v ní. Kritik ječí, ovce kdáká, klikyhák má v křeči ptáka. (Fénixe „literárního provozu“.) Teteliště zmrddůúú? Léky pro kozzuúúú! Linhart mit uns… A ovce zlá? Myslí si tajně na kozla. Kudy z nudy? V pudy hleď! Hop, poTVARo, jaře leť!

editorial Adama Borziče

Prepojenie na život, na neustály pohyb, na akciu a reakciu

rozhovor se Zuzanou Husárovou

Pavel Janoušek: Fénix z provozu nepovstane aneb Kritika zázraky nečini

Jak to celé začalo? Podle několika vyjádření Jany Šrámkové listopadovým setkáním, které pořádal Ústav pro českou literaturu AV ČR na téma Česká literatura 2013: První bilance. Nebyl jsem na něm, neb se podobným akcím systematicky vyhýbám. Jsem totiž přesvědčen, že v sobě spojují prvky v podstatě neslučitelné. Diváci na ně přicházejí v naději, že se na půdě ctihodné instituce dozví „pravdu“ o literární produkci posledního roku, a pokud jde o aktivní tvůrce, nejeden z nich očekává i blahořečení svého literárního díla, příslušně zařazeného do správného kontextu. Místo toho se však koná povídavá diskuse několika literárních kritiků, kteří musí vařit z vody osobních čtenářských pocitů a prožitků, a na základě svých vizí o velké literatuře spekulují nad tím, zda v daném období vůbec něco mimořádného, nebo alespoň trochu zajímavého vyšlo. Jana Šrámková tuto diskusi zjevně navštívila s nemalým očekáváním, avšak to, co viděla a slyšela, v ní vyvolalo hluboké zklamání. Zejména jí vadil „povzdech, že se v próze za celý rok opět neukázalo nic zajímavého, žádný velký román, který by překročil hranice zavedeného čtenářstva, zvířil vody, který by vlastně vůbec stál za to společně probírat“.

Božena Správcová: Jinak

Z Dvanácti odstavců Ivany Myškové, Jana Němce a Jany Šrámkové v Respektu, Sedmi tezí Kamila Boušky (Tvar č. 2/14) a následné reakce Jany Šrámkové (Tvar č. 4/14) mám radost – konečně se začalo mluvit o důležitých věcech. Některé bych však ráda doplnila.

Markéta Holanová: Zábava pro proletáře

Populární literatura a kultura v očích prvorepublikové avantgardy

Útok na angažovaného ukrajinského básníka

2. března došlo v Charkově k útoku na budovy krajské (oblastní) administrace. Organizovaná skupina lidí se stuhami ruského Řádu sv. Jiří (dle informace poslance ukrajinské Rady Vitalije Danilova byla skupina přivezená autobusy z ruského Bělgorodu, předtím byl na náměstí v Charkově relativní klid) nejdřív zaútočila na budovu kameny, odstranila zátarasy a neúspěšně se pokusila dostat se dovnitř dveřmi, které zevnitř chránili zastánci Majdanu. Následně se útočníci dostali do budovy okny, z druhého patra se ozvaly vystřely, vzápětí se na střeše objevila ruská vlajka. Obránci budovy byli zajati a vyvlečeni na jakési jeviště uprostřed náměstí, mezi nimi i ukrajinský básník a spisovatel Serhij Žadan (nar. 1974). Přestože už byl celý od krve, byl ještě „dodatečně“ zkopán proruskými aktivisty. Policie se ani nepokoušela zakročit. Podle posledních zpráv se Serhij Žadan nachází v charkovské nemocnici s otřesem mozku.

Dovnitř „snových“ Strašnic

recenze Jakuba Řeháka na poslední básnickou sbírku Boženy Správcové