Milí čtenáři, známka punku a zlá owce, vrba v přímém přenosu, přidejte se, vyplouváme a dáme si do nosu. Láska za časů, Márquez promine, že jsi submisiv, řeknu domině. Výplod Tvé chorobné představivosti: dvě kosti, leč pes jen jeden?! Nechoď na ně, drahá, s jedem, ale přijď Ty s recenzemi… Rolničky und mír na zemi. Všichni máme svůj blud neviditelnosti: nícení není nikdy dosti! Bankovky ze sítí a průmyslová revoluce (v blátě), sundej si, má milá, gatě. Vím, že jsi žena boženna blažennna ražennnna na mincích, které rozměniti (ale di ty!) byl by hřích i formou ich. Vpichu zdar: kdo sud, ten lich!