2012

Tvar 16/2012

O estetice krutosti – rozhovor s Jaroslavem Achabem Haidlerem
Vratislav Maňák: Básník zpívá špatně
Michal Jareš o Kutrově debutu
nad recenzemi Hruškových Darmat
Svatava Antošová o soumraku bílého muže
literatura v regionu Brandýs n. L. – Stará Boleslav
Aleš Knapp o Edith Steinové
verše Daniela Hradeckého a Romana Ropse

O estetice krutosti – rozhovor Jaroslavem Achabem Haidlerem

Jaroslav Achab Haidler (nar. 1958 ve Frýdlantu), divadelník, novinář a překladatel, se vyučil spojovým mechanikem, později studoval ruštinu, němčinu, hebrejštinu, historii a judaismus, stal se praktikujícím Židem. Věnuje se dokumentaci židovských hřbitovů v Čechách a na Moravě. K divadlu se dostal jako kulisák v brněnském Divadle bratří Mrštíků, od roku 1989 působí v Činoherním studiu v Ústí nad Labem.

Výlov Miroslava Fišmeistera

Výlov v č. 16/2012 jsme zredigovali a mírně zkrátili, ale protože proti tomu autor protestoval, uveřejňujeme zde původní verzi jeho textu.

Svatava Antošová: Co s námi bude?

Do této otázky by se dala shrnout kniha britského spisovatele, dramatika a překladatele českého původu Benjamina Kurase Soumrak bílého muže (Eminent, 2012). Při jejím čtení se ovšem nabízejí i jiné otázky: Jaký smysl mají takovéto politicky nekorektní texty, kterých v Evropě stále přibývá? Nejedná se o pouhé naskočení na módní vlnu? Proč autor, jinak také v roce 2009 kandidát euroskeptické Strany svobodných občanů do Evropského parlamentu, vnímá multikulturalismus jako hrozbu pro židovsko-křesťanskou civilizaci? A lze vůbec tuto civilizaci chápat jako nadřazenou těm ostatním?

Roman Rops: Česko-Slovensko hledá talent

jedna z básní mladého třebíčského autora otištěných v novém čísle Tvaru

Dům čtení představuje nové autory zdaleka i zblízka

Aleš Misař referuje o nedávném autorském čtení

Tvar 15/2012

O dívčince s 2 verunkami ve vlasech – z korespondence Jiřího Veselského D. Ž. Borovi
Joanna Czaplińska o Urbanově Libuši
Vít Kremlička o středověkých legendách
Martin Langer o obrazu Veroniky Holcové
Adam Borzič o názorech Evy Klíčové
Elsa Aids a otázka posthumanity
Co tím chtěl říci básník Skácel?
verše Václava Maxmiliána K., Víta Slívy a Mariky Mariewicz

Vyhlášení výsledků soutěže

S 20. zářím přichází správná odpověď na soutěžní otázku, knihu vyhrávají oproti očekávání pouze dva soutěžící.

O dívčince s 2 verunkami ve vlasech
z korespondence Jiřího Veselského D. Ž. Borovi

Na místě obvyklého rozhovoru otiskujeme v tomto čísle „rozhovor“ poněkud jiného typu – jde o úryvky z rozsáhlé korespondence básníka Jiřího Veselského (1933–2004) adresované Vladislavu Zadrobílkovi, uměleckým pseudonymem D. Ž. Borovi (1932–2010). Jiří Veselský byl básník smýšlení hluboce křesťanského (viz studie Igora Fice ve Tvaru č. 11–13/2010), ale stejně hluboce také levicového, což bylo patrně příčinou, proč se k němu ani jeden z táborů příliš radostně nehlásil a jeho básně mohly být oficiálně vydávány – mimo bibliofilský okruh – až po roce 1989.

Vít Kremlička: V zájmu pravdy
Nad středověkými legendami

Na knižním trhu jsme mohli uvítat vydání konvolutu Středověké legendy o českých světcích (eds. Jaroslav Kolár a Markéta Selucká; Host, Brno 2011). Pokud pomineme, že část jich pochází z doby románské, toho epochálního úsvitu na přelomu pohanského barbarství a misijních mučedníků, římských kahanců a tažení šílených stepních tlup, můžeme se začíst do literárních památek, které nám svým způsobem projasňují počátky věku kmenové a národní formulace.

Z Kalendária Vladimíra Macury

25. a 26. září napříč 19. věkem

Drobný faul, nebo renonc?

reakce Ladislava Selepka na recenzi Jana Štolby z minulého čísla

Tvar 14/2012

Na výspách se poezii daří – rozhovor s Ladislavem Selepkem
za Věrou Paškovou
Je každodennost estetická?
Méně statků, více vztahů
Střední Polabí – literárně členitá nížina
Vladimír Macura: Kalendárium
Co tím chtěl básník říci?
povídka Rinata Magsumova

Na výspách se poezii daří – rozhovor s Ladislavem Selepkem

Ladislav Selepko (nar. 7. 7. 1973 v Pardubicích) vystudoval anglistiku a bohemistiku na FF UP v Olomouci, pracoval jako tiskový operátor, lektor anglického jazyka, příležitostný překladatel, uklízeč. Literární recenze publikoval v Aluzi, Hostu a Tvaru. Poezii uveřejňuje časopisecky (Weles, Tvar, Psí víno, Kulturní noviny, Kontexty, Host, Aluze), v antologiích (Rapporti di errore, ed. P. Král, přel. A. Parente, Mimesis 2010; Nejlepší české básně 2011, eds. P. Král a J. Štolba, Host 2011; Vlak – Contemporary Poetics & The Arts, eds. Louis Armand et al., Litteraria Pragensia 2012) a na internetu (totem.cz, pismak.cz, almanachwagon.cz, atemporevue.cz, selepko.blogspot.cz).

Aleš Misař: Střední Polabí – literárně členitá nížina

Cyklus o literárním životě v jednotlivých regionech naší vlasti nakousněme děním ve středním Polabí, jak nazývám osu Lysá nad Labem–Nymburk–Poděbrady. A věru bude o čem psát; literátům svědčí tento kraj, rozčísnutý loudavým proudem Labe, kde nezadatelný genius loci stoupá z měkkých labských břehů a přilehlých nížin a vyvolává touhu básnit, psát. Kdyby se tu nenašli žádní básníci, tento kraj by si je nejspíš sám zrodil. Nedostatek literární tradice nás netrápí. Stačí jen vyřknout formulku Bohumil Hrabal – a jste (u nás) doma. Tento světoznámý autor místní spisovatele totiž stále silně ovlivňuje, dá se říci až fatálně.

Svatava Antošová: Čas silných osobností, nebo čas sluhů?

V létě jsem si udělala malý výlet do obce Kyselka u Karlových Varů. Chtěla jsem na vlastní oči vidět tamní lázeňské budovy, na jejichž havarijní stav upozorňuje Asociace sdružení pro ochranu a rozvoj kulturního dědictví ČR (ASORKD), přičemž tvrdí, že odpovědnost za tento stav nese jednoznačně společnost Karlovarské minerální vody (KMV). Když jsem však ruiny kdysi věhlasných lázní spatřila, musela jsem si přiznat, že mě to vlastně až tak nepřekvapuje. Žiji přece v Teplicích, kde jsou také věhlasné lázně (a dodnes fungující), a přesto se v samotném centru města nachází podobně zdevastovaný pavilón Hadích lázní, nad čímž se téměř nikdo nepozastavuje. V jeho bezprostřední blízkosti si dokonce dělají politické strany předvolební mítinky, a okrasnými, byť již dávno neudržovanými keři obrostlý pavilon tak slouží jejich účastníkům jako náhražka veřejného WC. Není to až příliš výmluvné?

To na jazyku

Také po prázdninách pokračují pravidelné sloupky G. Plesky, ten dnešní je o čtečkách a e-knihách

Soutěž Tvaru

Milí čtenáři. Nedávno nám bylo vyčteno, že se v Tvaru málo soutěží. Dobrá, jak je ctěná libost. Předkládáme Vám poněkud nesourodou, ale jakýsi smysl přesto dávající větu – jednotlivá slova sice pocházejí sice z různých krajů a dob, přesto však ku podivu z jednoho dílu slovníku spisovné češtiny:

Všem čtenářům přejeme krásné léto a těšíme se na shledanou u příštího čísla, které vyjde 6. září

Tvar 13/2012

Hlavně že to pořád ještě kolotá – rozhovor s Radkem Malým
Vražedné mediální hry. Ale co básník?
Grassova obrana Hellady
Básnická tvorba Kamila Bednáře
Strindbergovské výročí
rozhovor s organizátorkami Zarafestu
ukázka z tvorby Pierra Peuchmaurda
próza Daniela Kubce

Hlavně že to pořád ještě kolotá
rozhovor s Radkem Malým

Nedávno jsi získal cenu za knihu pro děti Listonoš vítr, ostatně tvorbou pro děti se vedle překládání a poezie pro dospělé zabýváš už delší dobu. Když někdo začne psát pro děti, mívá k tomu většinou nějaký dobrý důvod, o kterém třeba zpočátku ani sám neví...

Božena Správcová: Vražedné mediální hry. Ale co básník?

Mizérie. Literatura opustila pravidla estetická a řídí se pravidly komerčními. Tedy ne že by všichni aktéři literárního provozu ze dne na den zahodili skrupule, vysoké nároky na svou práci a tvůrčí nezávislost. Ukazuje se ale čím dál zřetelněji, že jsou jim tyto atributy spíše na obtíž – přinejmenším brání jejich dílu v cestě ke čtenáři. Mechanismy, které by měly komerční, a tedy i mediální handicap kulturních statků vy­­rovnávat (granty, dotace a pod­půrné projekty), v řadě případů fungují spíš opačně. Kritika byla vytlačena z médií až na samý okraj, kde kvůli nedostatku úcty, sebeúcty a sebereflexe tiše degeneruje. Na její místo se vloudilo mnohem drzejší a halasnější píárko, skrytá či zjevná reklama, která však má v popisu práce něco úplně jiného než jemné rozlišování hodnot a péči o ně. To působí zmatek. Najednou fakt, že se o ně­jaké knize mluví, nevypovídá o hodnotě knihy samotné, nýbrž o tom, kolik peněz či umu bylo investováno do její propagace.

Jitka Herčíková: August Strindberg. Muž, který nenávidí ženy

Dne 14. května 2012 uplynulo přesně sto let od úmrtí asi nejvýznamnějšího švédského dramatika Augusta Strindberga. Zemřel na rakovinu žaludku ve věku 63 let. Zanechal po sobě pět lehce traumatizovaných dětí, nejméně tři zlomená srdce a především nesmírně obsáhlý umělecký odkaz. Ten je složen nejen z dramat a románů, ale čítá i množství obrazů, fotografií a esejistických úvah.

Pavel Rajchman: Nebo

Literární úředníci, písaři písma, všelikeří veršotepové dychtí po vítězství,
medailích, slávě, a tedy zúčastňují se vehementně a bez skrupulí
s rozechvělou bradičkou a slzičkami v očích olympiád, mistrovství světa
v přetahování, plivání, mazlení, dumání, v ctihodném přednesu
donesu na tácu, v držení pěvců za jazýčky… I běželi by i do dálky, vyskakovali
do výšky, kdyby však povislá břicha, zplihlá ňadra nevisela jim pod kolena.
Tak alespoň žonglují se slovy, s větami, kdo nejrychleji, nejvýše a nejdále…

Ejhle slovo! ćmičkanje

Chystal jsem se o prázdninách na letní školu lužické srbštiny, která (už od roku 1967) probíhá co dva roky v Budyšíně; nakonec jsem však tento plán musel z časových důvodů oželet. A tak jsem si, jako slabou náplast na bolístku, pořídil aspoň letitá skripta a gramatiky horno- i dolnolužické srbštiny a jal se v nich listovat...